„V čem Češi excelují, to je pivní kultura,“ Mirka a Michal Hanczakowscy
„V čem Češi excelují, to je pivní kultura,“ zajímavý pohled na polskou a českou pivní scénu přinášejí Mirka a Michal Hanczakowscy, jejichž zásluhou můžeme i u nás ochutnávat zajímavá polská piva.
Díky manželům Mirce a Michalovi Hanczakowskim a jejich firmě Piwa.cz máme možnost u nás objevovat pivní svět našich severních sousedů. Jejich firma, přestože se zabývá obchodem, neprodává piva každého polského pivovaru, který se nabídne, ale provádí výběr toho nejlepšího, a právě to pak k nám dováží. U stolu v našem výčepu sedm° jsme si povídali a nechali si přiblížit polskou pivní a pivovarskou scénu.
Jak jste se dostali k pivu vy osobně? A nemyslím teď podnikání…
Mirka: My jsme bydleli v Česku už dávno, jsme tu skoro osmnáct let a na začátku jsme samozřejmě byli okouzleni vašimi ležáky a tmavými pivy. Pak začala v Polsku pivní revoluce. Vždycky když jsme jezdili do Polska, tak jsme si vozili polská piva, protože ležáky už nás přestaly bavit. Pak jsme se začali bavit s lidmi okolo, s hospodami v Ostravě a oni nám řekli, proč nezačneme sem ta piva vozit. A tak jsme začali.
Takže to byly klasické ležákové začátky?
Michal: Když jsme studovali v Polsku na vysoké, tak tam jsi neměl ani nic jiného. Měl jsi špatné ležáky a tím to haslo. Když jsme se dostali do Česka, přestali jsme pít pivo. Bydleli jsme v Olomouci a začali jsme pít sudové víno. To byla nádhera, protože Polsko vůbec není vinařská země nebo nebyla. A byl to z naší strany nádherný nález.
Mirka: Vino čepované do petky a tolik druhu na jednou – to bylo velké překvapení.To jsme v Polsku vůbec neměli.
Michal: A tak jsme na pět let řekli sbohem pivu a nepili jsme žádné.
V nějaké další fázi života vás napadlo vozit k nám piva z polských pivovarů. A začalo to vaším pivním e-shopem nebo pivotékou?
Michal: Ne, pivotéka to je v podstatě dítě covidu. Snažili jsme se něco dělat. Shodou okolností ta pivotéka vznikla ve spolupráci s lidmi, kteří nás přesvědčili, abychom pivo vůbec vozili. Majitel hospůdky v Ostravě. Nejdřív jsme začali vozit pivo v sudech a jakmile se rozjel prodej i do Prahy a do Brna, tak i v plechovkách a lahvích. A tak vznikl i nápad s pivotékou. A eshop bohužel to je zatím projekt, na který nemáme tolik času, kolik bychom si přáli.
Jakým způsobem polskou pivní scénu mapujete? Jezdíte tam do pivovarů, na festivaly, ochutnáváte?
Mirka: V Polsku jezdíme na Varšavský festival piva. Je dvakrát do roka. Na stadionu Legie jsou tři patra a v každém pět deset až patnáct pivovarů.
Michal: Dohromady je tam kolem padesáti pivovarů. Organizátoři dělají selekce před samotným festivalem, kdo tam může. Dopředu se posílají vzorky. V jednom patře jsou vždycky nováčci, ale i v rámci těch nových pivovarů dělají selekci. Takže v podstatě část toho výběru udělají za nás organizátory a zbytek už musíme vypít my… Je to hrozně náročné.
Mirka: A vždycky si tam vybereme jeden, dva nové pivovary a začneme je sem vozit.
Michal: Ono se zdá, že v Polsku je těch pivovarů nějaké obrovské množství, ale když si vezmete, že Polsko je čtyřikrát nebo třiapůlkrát větší než Česko a řemeslných pivovarů je tam přibližně tři sta, tak to není tak velké množství. A ne všechny jsou schopné exportovat, některé vůbec nechtějí nebo nejsou připraveni na vyřizování celních záležitostí.
Mirka: V prvním kontaktu chceme vždycky vědět, jestli se nám bude dobře spolupracovat. To rychle poznáte.
Michal: A poslední věc je, když v nabídce nemají ovocná piva, tak je škrtáme. Protože to je většina objemu, který vozíme. Ať už je to pšenice s ovocem, sour s ovocem, pastry sour s ovocem, stout s ovocem… To je to, co na českém trhu chybí. A když to pivovar nedělá, tak cenově třeba IPy nejsou až tak atraktivní pro Čechy na dovoz.
Neměli jste strach vozit sem do konzervativního ležákového království piva, která vlastně neoslovují ten pivní mainstream, ale jsou to speciály?
Mirka: Začínali jsme pomalu. Takže jsme vozili třeba dva sudy osobákem. A postupně začal růst. Ale ne nijak moc rychle.
Michal: Co nás baví je to, že jsme schopní růst s trhem. Mění se, kolik lidí tady chce svrchně kvašená piva. Je to časem i okolnostmi. Stále spolupracujeme s hospodami, které jsme poznali na začátku a jen málo kontaktů se ukončilo.
Mirka: A to jsme ještě vše dělali při zaměstnání. Takže to byl v podstatě koníček. Pak Michal přestal pracovat v původním zaměstnaní a nedávno jsem ukončila práci i já a teď věnujeme se už jenom pivu.
Já bych třeba měl i takový strach. Přijde mi to paradoxní až zvláštní, že Češi a Poláci, ačkoliv historicky žijí vedle sebe, tak většinou o sobě moc nevědí. U nás, když se řekne Polsko, tak si vzpomenou na Bolka a Lolka, Lecha Walesu, ti vzdělanější na Chopina nebo Marii Sklodowskou a tím to skončí…
Michal: To se mění každým rokem. Když jsme začali bydlet tady v Česku, tak je pravdou, že lidé neměli nějaký větší zájem o Polsko. Ale teď se často někdo ozve, jak to je u polského moře, jestli se tam vyplatí zajet. Mění se výrazně i zájem turistický, ale i obchodní, že Poláci jsou schopni dělat také jiné věci než jenom vodku. Já bych neřekl, že Češi už nemají zájem o Polsko.
Teď nás sblížila více i ta hrozná válka na Ukrajině…
Michal: Ale to je dobře, protože si najednou uvědomujeme, že máme víc společného jako Evropane – skoda, ze Ukrajina musí zaplatit tak vysokou cenu
Jak to vidíte vy? Je Česká republika pivní velmoc? Nebo Polsko je pivní velmoc?
Michal: Polsko ještě určitě není pivní velmoc. Chtělo by být, ale je to tak, že každý trh vyžaduje nějakou dobu, než dozraje. Poláci se opravdu začali docela krásně s těmi svrchně kvašenými pivy prodávat po Evropě. Stojí za tím těžká práce lidí, kteří to začínali a vidíme, že to není až tak jednoduché. Chce to čas, trpělivost, peníze.
Mirka: Já si myslím, že pivní revoluce je v Polsku mnohem dál než v Česku. Na druhou stranu, ale Poláci vás nikdy nedoženou, co se týká ležáků. To vůbec. A to My jsme se s Michalem přihlásili na kurz sládků do Beer Academy, abychom se o pivu dozvěděli víc. Vidíme už rozdíly v tom, jak se nakupují suroviny a jak se s nimi pracuje. Už jen příprava sladu- v Polsku se připravuje slad úplně jinak než v Česku, takže pivo nebude nikdy stejné. A myslím si, že se ani Poláci nebudou snažit nějak s vámi rivalizovat, co se týká ležáku.
Michal: V čem Češi excelují, to je pivní kultura. Vím, že někteří si na Facebooku dělají legraci z české pivní kultury, ale já občas vidím, jak Poláci zachází s pivem, řekněme hlavně s ležákem, tak to je občas barbarství. Pivo na sluníčku… Na výstupu se ta euro- piva v Polsku neliší od toho, co je třeba schopný vyrobit Staropramen nebo Krušovice, ale výsledek je naprosto tragický, když si koupíte pivo v Polsku. Poláci pořad ještě občas používají soček do piva, pijí pivo s džusem. Myslím ale, že oba státy mají si co nabídnout, každý jiným způsobem.
Mirka: Když sem dostáváme nový pivovar, tak ostatní polské pivovary jim říkají „super, budete v Česku“. A proč super? Protože budete mít super hodnocení, protože Češi hodnotí líp než Poláci.
Michal: A je to tak, že Češi jsou více pohodoví a od toho se odvíjí i to, jak pivo hodnotí a jaký k tomu mají přístup.
Slyšel jsem takovou teorii, co se týká vlny minipivovarů, která se úspěšně rozběhla v Polsku, že v Polsku je trošku jednodušší situace v tom, že není zatížené tím, čím se my tady chlubíme, tou ležákovou tradicí a že se tedy Poláci nebáli experimentovat a vypadá podle toho i prodej.
Mirka: Já si myslím, že souhlasíme, protože v Polsku ležáky nejsou dobré.
Michal: Na druhou stranu to není tak, že se to rozjelo nějak bleskově. Když si vezmete, jak začínala Pinta. Oni začínali pivními styly, které se naučili pít tak, že obchodovali s pivem. A na začátku to měli taky těžké. Na jedné straně určitě kvalita piva udělala svoje, to je bez pochyb. Na druhé straně na konci devadesátých let lidé už měli peníze na investice do podnikání. I z toho pohledu to je risk, koupit suroviny, pronajmout kapacitu… To je další věc, když si vezmete, že v Polsku skoro vůbec neexistovaly malé pivovary. Byl to vůbec problém uvařit. Jedna věc je vařit doma jako domovařič těch 50-70 litrů a úplně jiná je nabídnout to jako obchodní činnost. A v tom mám pocit je rozdíl mezi Poláky a Čechy, Poláci si troufnou jít do více věcí.
Mirka: A mají horší podmínky, co se týká administrativy. U vás jsou celníci i finanční úřady vstřícní.
Já se vrátím zase k pivu. Jaký pivní styl preferujete vy osobně? Co vám nejvíc chutná?
Mirka: Mně pastry stout, ale v malém množství. V rámci dezertu, tak nula jedničku. Nebo gelato od Funky Fluidu taky vždycky můžu. Moc mi nechutnají obyčejné portery, baltické třeba vubec ne.
Michal: Já můžu všechno. IPy jsou super, uzená piva grodziskie, bock, rauchen bock, kyseláče, pastry stouty. Když si to vezmeme, tak Poláci tohle opravdu umí.
Zaujalo vás v poslední době něco nového na polské nebo na naší scéně? Piva nebo pivovary…
Michal: Pokud jde o pivovary, tak v Česku určitě Thrills, je to super koncepce, Marek (pozn. red. Sládek a majitel pivovaru Marek Houdek) má zkušenosti z Wild Beeru a je to poznat. Pokud jde o polskou scénu, tak nás naposledy ve Varšavě z nováčků fakt zaujali Moon Lark a Gryfus. Z Moon Larkem už spolupracujeme, oni začali docela riskantně, protože se pustili do Hard Selzeru, tady to zatím dělala Obora. A začínající Gryfus nás zaujal, ale oni mají jinak postavenou byznysovou koncepci. Zatím se soustřeďují na restaurace na severu Polska, ale myslím si, že to je otázka času, aby nabídli piva v klasické distribuce. Pokud jde o styly, tak v poslední době vládne v Polsku pastry sour, což je občas trochu únavné. Polákům se teď začalo stýskat po ležácích. Snaží se napodobovat Čechy, ale to jim nejde.
Mirka: Byli jsme na Slovensku na Salónu piva a objevili jsme fakt skvělý pivovar, který má do budoucna velký potenciál Čierný kameň. Má evropskou úroveň.
Michal: V pivním světě je tolik novinek, že se nikdy nebudeme nudit.
Díky vám je u nás polská scéna skvěle představená, funguje to nějakým způsobem i obráceně? Vozí se piva z českých malých pivovarů do Polska?
Michal: To je bohužel problém. My samozřejmě prodáváme i na druhou stranu, do Polska vozíme zatím hlavně ležáky z regionálních poloprůmyslových pivovarů. Pokud jde o craftová piva, tak bariérou je cena a české pivovary nechtějí dělat pasteraci. Velkoobchody většinou už mají chlazené sklady, ale problémem je čas. Než to nakoupíte, než to dorazí k nám, než se to dostane přes hranice, než to bude mít celní záležitosti a dostane se do velkoobchodu. Musíte si uvědomit, že v Polsku na prodej piva pořád potřebujete povolení, nemůžete dodat přímo do obchodu, ale potřebujete velkoobchod a ten než pivo prodá, uběhne hodně času. Sibeeria a Zichovec už tento problém nemají. Ale zase je tu problém ceny. Není to tak, že by české pivo vůbec v Polsku nebylo.
Mirka: Ale pořád se snažíme. Teď třeba s pivovarem Luhačovicemi máme blízké vztahy… A budeme se snažit dál.
Ptal se Milan Plch
Pivovaři.cz
