K výrobě piva je třeba voda, slad, chmel, kvasnice a technologické zařízení. Domovarníci, zvaní též homebreweři, by vám jistě dosvědčili, že na uvaření piva v malém rozhodně není potřeba mít dokonalé zařízení.

Postup začíná šrotováním (mletím) sladu, který se sype do vody potřebné teploty a důkladně se promíchá. Tomuto procesu se říká vystírání. Množství obou surovin přímo ovlivní stupňovitost piva. Dalším procesem je rmutování, při kterém se zvyšuje teplota vody. Probíhá ve rmutovací pánvi. U plzeňských ležáků může rmutování proběhnout opakovaně. Následuje scezování ve scezovací kádi. Oddělí se sladové mláto a sladina se dále posouvá do mladinové pánve. Přidá se chmel po zahřátí roztoku až k varu. Chmelit lze jednou, ale také několikrát. Čím déle var s chmelem probíhá, tím bývá pivo hořčí. Varny se staly nejatraktivnějším interiérovým vybavením většiny malých restauračních pivovarů. Mladinu je třeba rychle zchladit na kvasnou teplotu, u spodně kvašených piv pod 10° C, u svrchně kvašených piv přibližně 20° C. Zásadní je udržení stejné teploty. Kvašení probíhá ve spilce (otevřené nádobě) nebo u větších pivovarů v uzavřeném kvasném cylindrokónickém tanku. Následuje přesun piva do ležáckých tanků, kde dochází k dozrávání. Kratší dobu leží svrchně kvašená piva – v řádu týdnů, ležáky zrají v řádu měsíců, speciály mohou výjimečně ležet i v řádu roků. Hotový nápoj se může, ale nemusí, filtrovat a stáčí se do sudů, lahví nebo plechovek.

Pivu nefiltrovanému se říká „živé“, jeho nevýhodou je kratší životnost. V případě, že se do filtrovaného piva přidá rozkvašená mladina, získáme pivo kvasnicové. Rozdíl mezi nefiltrovaným a kvasnicovým pivem je tedy značný.

Metoda CKT

Cylindrokónické kvasné tanky již byly zmíněny. Stejně tak řada větších, ale dnes už i středně velkých pivovarů používá cylindrokónické tanky i k ležení piva. Tato metoda získala řadu odpůrců, nicméně není zásadním problémem, který by ovlivňoval kvalitu či chuť nápoje.

Metoda HGB

Daleko spornější je technologie HGB (High Gravity Brewing), která sloužila původně pro vaření piva přesné stupňovitosti. Vzhledem k tomu, že spotřební daň se řídí právě stupňovitostí, je pro větší pivovary důležité nepřekračovat limitní hranici této hodnoty, aby nemusely platit vyšší daň. Metoda je velmi jednoduchá, uvaří se pivo vyšší stupňovitosti (16% a více) a po vykvašení se mladé pivo zředí odplyněnou vodou na přesnou hranici nižší stupňovitosti a dosytí se oxidem uhličitým. Vzhledem k tomu, že se pivo ředí, tato metoda snižuje výrobní náklady (menší náklady při samotném vaření, menší nutný objem nádob při kvašení a ležení). Odborníci však upozorňují, že u vícestupňového piva dochází k jinému typu kvasného procesu a po zředění má nápoj „prázdnější“ chuť. Některé z větších pivovarů ji používají a obhajují.

Přísady piva

Úvodní věta o čtyřech surovinách, které jsou nutné pro vaření piva, nemusí platit vždy.

Některé pivovary nahrazují část sladu cukrem nebo maltózovým sirupem. A protože se tak dělo i několik desítek let zpět, tvrdí, že jde o český tradiční způsob výroby piva. Každopádně tuto skutečnost objevíte vždy na etiketě ve složení piva. Co však pivovary uvádět nemusejí, je přidávání chmelového isoextraktu (Tetrahop). Jde o chemickou cestou získaný výluh z chmele, který podporuje tvorbu a stabilitu pivní pěny.