„Naše piva jsou zálivy pivního ostrova,“ vysvětlují v rozhovoru manželé Vikovi…

Průmyslový areál v Hostivaři oživil minipivovar Vik. O tom, jak těžké je rozběhnout pivovar v době nejtěžších virových restrikcí, o tom, jak se rodila značka Vik, jaká piva se podařilo uvařit a jaké mají vize do budoucna nám v rozhovoru, který se odehrál před pivovarem, popsali manželé Vikovi, Natálka (N) a Jakub (J). Sympatická manželská dvojice, která zatím táhne celý provoz i obchod sama.


Jak jste se dostali k pivu jako k nápoji osobně?

N: Já jsem pivo začala pít v mládí.

J: Asi jako většina z nás J
N: Postupně mě začalo zajímat nejenom pití, ale i výroba.

J: Až jsme nakonec došli k tomu, že si pivo vaříme. Natálka vystudovala kromě klasického vzdělání na univerzitě ještě pivovarství na Podskalské. Začali jsme vařit pivo v menších várkách a postupnými kroky jsme došli až k tomu, že by nám doma nestačila kapacita a museli jsme se rozhodnout co dál. Původně jsme plánovali nějaké spolubydlení, že se vezmeme…

To vyšlo, vzali jste se že?

J: Ano, to vyšlo. Plánovali jsme ideálně nějaký domek a tam jsme chtěli mít malou pivovarskou varnu. Brzy jsme zjistili, že tolik peněz dohromady nedáme. Proto jsme zvolili pouze stavbu pivovaru.

Takže ten zlomový okamžik, kdy jste si řekli, že chcete vařit pivo nejen jako domovarníci, už bylo společným rozhodnutím?

J: Ano.

Narazili jsme na Podskalskou. Jak velký má význam studium pivovarnictví? Je vůbec nutné?

N: Určitě je to nutné. Výroba piva je složitá a člověk musí vědět co dělá. Cokoliv se během várky může pokazit, na to člověk musí reagovat a aby mohl reagovat, tak musí vědět. Znát ten proces.

J: Vzdělání je zásadní a samozřejmě když člověk vystuduje jakoukoliv školu, tak to je jen začátek, získá teoretické znalosti a pak je musí dál rozvíjet. My se o to snažíme, dál se vzděláváme a rozvíjíme naše znalosti i ze zahraničí.

Prezentujete se jako rodinný pivovar, který vznikl společně s vašimi blízkými. Jak se vám podařilo dát dohromady financování?

J: Je to kombinace. Neměli jsme na to, abychom si koupili vlastní bydlení a k tomu ještě měli malý pivovar. Já jsem měl z minulosti byt v Hradci, ten jsem zrekonstruoval, byla to taková ruina a pak jsem ho prodal. Přidali jsme k tomu naše úspory a zbytek, co nám chyběl jsme si půjčili s tím, že nám ještě pomohli naši blízcí. Hlavně se stavebními úpravami, což ušetřilo nemalé náklady. Navíc ta práce byla odvedená velmi dobře. Takže nám hodně pomohli.

Jakým způsobem jste objevili tento prostor, halu v bývalém TOS Hostivař?

N: My jsme hledali ideální prostor pro pivovar vyloženě pro výrobu. To znamená dostatečné velký prostor, vysoké stropy, dobrý přívod vody, napojení na kanalizaci, vysokozátěžovou podlahu. Všechny požadavky tato hala splňuje. Původní plán byl, že tady budeme jenom vyrábět.

J: Snažili jsme se minimalizovat problémy do budoucna, takže jsme vybírali ideální prostor pro pivovar. Pro pivo a jeho výrobu je ideální. A o to nám šlo.

Kdo má v partnerském, vlastně už manželském, vztahu poslední slovo. Samozřejmě myslím při vzniku nové receptury piva nebo jeho vaření?

J: Asi nikdo.

N: To se vždycky musíme nějak dohodnout.

Pivovar jste rozběhli v té nejhorší možné době covidových restrikcí. Jak moc vás tahle situace zaskočila a jak jste si s ní dokázali poradit? Jak moc vám to zkřížilo původní plány?

J: Postihlo to asi všechny, pro nás to bylo těžké spíš psychicky v tom, že nás to chytlo v tom rozjezdu. Nikdo nevěděl, kdy ta doba skončí. Ono vlastně se to neví ani teď.

Stejné to asi pro všechny ale nebylo. Nápor na psychiku to musel být pro začínající pivovar velký. A vláda, která by měla české podnikatele podporovat, řekne čau, klidně to zavřete, je jedno co se bude dít. To asi nepomůže?

J: Člověk nemá jinou možnost než jet.

Váš ležák Lagervik vyhodnotila První pivní extraliga jako nejlepší ležák Král Prahy 2020. Komentovali jste to krásným sloganem „Neexistuje nejlepší pivo. Existuje jen dobré pivo.“ Takže logická otázka. Jaký máte vztah k pivním soutěžím?

J: je to vždy subjektivní. Piva se dají rozlišovat ze dvou pohledů. Jestli jsou dobrá nebo špatná. Každému chutná něco jiného. Je to nějaký průměr toho, co chutná většině lidí. Takže to nic neznamená. My, pokud se nějaké soutěže budeme účastnit, ať vědomě nebo nevědomě, jako byla tato, tak si z toho vezeme především to, že pivo není úplně špatné. Je to zpětná vazba. Kdybychom byli třeba předposlední, tak si řekneme, že bychom to měli nějak řešit nebo bychom se nad tím hodně zamýšleli. A myslím, že je jedno, jestli je to první nebo třeba páté místo, je to na stejné úrovni. Záleží pak na drobnostech, jak se pivo naplní, jak je skladované. Takže soutěže bereme s velkou rezervou, soutěž by měla mít význam zpětně víc pro pivovar než pro zákazníka.

Mimochodem k názvům vašich piv, které končí vik nebo vík. Což odkazuje na vaše příjmení, ale také jsem zaznamenal, že by nás to mělo směrovat k islandštině? Je to tak? 

N: Koncovka je vždycky vík s dlouhým i. V islandštině to znamená záliv a naše grafika symbolizuje pivní zálivy. Podle toho vypadá i etiketa, na které je znázorněný záliv a název piva s tou příponou je jakoby něco jako název toho zálivu.

Takže jde o dvojsmysl, vaše příjmení a islandský záliv…

J: Brzy se ukázalo, že si grafiku nemůžeme připravit sami. Vybírali jsme někoho, kdo by nám s tím pomohl a vybrali jsme nakonec kluky z grafického studia Little Greta. Dělali třeba grafické úpravy pivovaru Primátor, Jarošovský pivovar, pivovar Morous apod.

S Jarošovem získali ocenění za design na soutěži World Beer Awards…

J: Sedli jsme si a analýzou toho co se nám líbí, jaké směry a styly. Postupným vývojem jsme se dopracovali k tomu, že piva jsou zálivy, nám se líbí severská tématika, která vychází i částečně z historie části naší rodiny. Všechno to do sebe zapadalo i přípona vík, použili naše příjmení Vik jako asociaci se zálivy. Takže naše piva jsou zálivy imaginárního ostrova a my jsme loď, která zálivy objevuje. Každé další pivo by se mělo jmenovat s příponou -vík. Mimochodem existuje vesnice Vík na Islandu, kde je i pivovar Smiðjan Brugghús.

Jsme pivní velmoc? Ceníte si více tradice, tedy českého spodně kvašeného ležáku plzeňského typu nebo jiných pivních druhů?

N: Já mám ráda všechny pivní styly a nezaměřuji se jen na ležák nebo jen na svrchně kvašená piva. Piju to, na co mám chuť.

J: Pivo musí to být dobré a je jedno o jaký pivní druh jde.

Proč si myslíte, že ležák převažuje?

J: Asi o tom už bylo napsáno hodně. Je to dobrá pitelnost, hodí se k jídlu hlavně k tomu, co vaříme u nás. Dá se u něho sedět celý den. I do světa se rozšířilo právě z těchto důvodů. A je to strašně zajímavé pivo. Málokdo je umí ve světě dobře udělat.

V době, kdy tu nebyla svrchně kvašená piva, šli byste do pivovaru?

J: Muselo by to být postupné. Stejně jako první pivovary, postupnými kroky.

Vaše piva balíte do všech používaných typů obalů – sudy, párty soudky, PET lahve, skleněné lahve i plechovky. Jaký máte na ně názor?

J: Je to na delší povídání, ale preferujeme obal, který je pro pivo nejlepší. Úplně ideální je pít pivo z tanku, lehnout si pod něj a otevřít kohout. Ale pokud se pivo transportuje, tak nejlepší je sud, který je ideálně celou dobu chlazený a moc se s ním nemanipuluje. Pak v situaci, která je teď a která je tady, preferujeme plechovky. Pokud je stáčecí linka opravdu kvalitní a dostává se dovnitř minimum vzduchu, který samozřejmě není dobrý pro pivo, tak preferujeme plechovky. Polovina lidí je miluje, polovina nesnáší. Pro nás je to nejlepší obal pro půllitrové nebo třetinkové nápoje. My ještě používáme PET lahve jako náhradu čepovaného piva, která vzešla z omezení v době zavřených restaurací.

Jak vy plníte pivo do plechovek?

J: Velká vinařství mají různé stáčecí linky a menší vinaři si tam jezdí stáčet. U piva to tak dlouho nebylo. Větší pivovary nabízely menším v rámci možností své stáčecí linky, ale jak se zvýšil počet pivovarů a i díky coroně, vznikly firmy, které se tím zabývají. My spolupracujeme se dvěma. Jedna je tady přímo v Praze, má stáčecí linku a nabízí tuto službu minipivovarům. Pivo tam odvezeme nebo přijedou oni, stočí pivo, odvezou je a my si pak přijedeme k nim pro hotové plechovky. Nebo je mobilní linka, která přijede sem a stáčí pivo tady přímo u nás, což poslední dobou víc preferujeme. Přímo z tanku se pivo nastáčí do plechovek, do deseti vteřin je venku a hned je v chlaďáku. Hlavně máme ověřeno, že je velmi kvalitně stočená.

Je důležité přinášet novinky nebo lépe se konzervativně držet tradice? Mít svou základní řadu piv a k nim přidávat různé speciály?

J: My máme stálou nabídku a rádi bychom ji drželi. To znamená klasika český ležák. My hlavně vaříme taková piva, jaká chutnají nám. Kdybychom šli po ekonomice, tak bychom ležák v takhle malém pivovaru nedělali, ale my jsme ho chtěli. Stálá nabídka ano, teď máme čtyři piva ve stálé nabídce, k tomu je sezónně obměňujeme. Letos budeme mít minimálně dvě pivní řady, série piv. Chceme mít tři nebo čtyři letní piva, která jsou osmičky nebo sedmičky, šestky. Teď máme osmičku s citronovou trávou, příště chystáme pomerančovou kůru a limetkovou kůru. K tomu naopak je řada speciálů, kterou jsme nazvali Euforia, první je Milk Shake IPA s mangem, s jahodami a vanilkou. Další bude gose. Asi NEIPA atd., bude záležet, co Natálka přesně bude chtít udělat.

Na minulé Vánoce jste uvařili společně s létajícím pivovarem Four Elements pivo Wee Heavik 18%. Jak došlo na spolupráci. A myslíte si, že kooperace dvou pivovarů jsou přínosné?

J: Bylo to super. Pavel Dušek z Four Elements hledal někoho kdo má menší varnu, chtěl udělalat 500 litrů silného piva na zimu. Domluvili jsme se, že to uděláme napůl. On to nazval Vanilla Scotch Ale, ale je to v podstatě stejné. Wee Heavy je nejsilnější ze skotských „ejlů“. Chceme v tom pokračovat. U nás vaří i další pivovary, Hoppy Hedgehog z Jihlavy, pivovar Beerius apod. S nimi plánujeme něco společného. Nás to strašně baví.

Zkoušíte určitě i piva jiných pivovarů. Překvapilo vás příjemně nějaké pivo z jiného pivovaru?

J: Teď kupujeme dost zahraniční piva. Ne, že česká by nebyla dobrá, to ne. Jako inspiraci i jako zpětnou vazbu co děláme my, jestli nejsme úplně mimo. Hodně nás baví Poláci, některá z jejich svrchně kvašených jsou exkluzivní. Já miluju kyseláče, Natálka zase NEIPy. Z českých, když si chci dát pořádný ležák, tak Hostomice nezklamou, U Černéhoho Medvěda v Jablonném nad Orlicí nebo Petr Petružálek z Merklína apod.

Proč bychom měli pít právě Vaše pivo?

J: Nepijte, protože ho je málo, nic by na nás nezbylo. Každý by měl pít to, co mu chutná. Skvělé je, že je i u nás hodně malých pivovarů a můžeme objevovat stále nová piva.

Ptal se Milan Plch
Pivovaři.cz


Nejlepší čas strávený se sklenkou piva je samozřejmě - české online casino

Strávit čas s přáteli hraním vzrušující hry!