VELKÁ ČÍNSKÁ ZEĎ. PIVOVARY LOBKOWICZ MAJÍ ŠPATNÝ ROK

Po zavřeném provozu v Uherském Brodě se smráká i nad Pivovarem Klášter.

Vývozní sladovna Jana Schwarzenberga. To je původní název historicky cenné výrobny humnové suroviny, která stojí jen pár desítek metrů od protivínského pivovaru patřícího dnes do rodiny regionálních Lobkowiczů. I ten měl přitom vlastní linku na klíčení, namáčení a pražení ječmenného zrna, takže v pětitisícovém jihočeském městečku dlouhá desetiletí fungovaly dvě sladovny.

Dnes však už není v provozu ani jedna z nich. Teplo z kotle té pivovarské přestalo sálat před šesti roky, exportní, či chcete-li obchodní, sladovna domáčela poslední zrna v 80. letech. A v současnosti je na prodej. „Nejedná se o náš objekt,“ reaguje Jaroslav Tvrdík, šéf představenstva skupiny Pivovary Lobkowicz Group. Bývalá červeno-bílá sladovna Jana Schwarzenberga je skutečně už mnoho let v majetku místní firmy, která ve výstavních humnech provozovala kruhárnu zelí či sklad.

Na svůj protivínský majetek si pivovarský koncern Lobkowicz dává dobrý pozor. Díky tomu, že tam v minulých letech směřovala řada investic včetně nové plechovkové linky za 130 milionů, a celkově dobré pověsti zdejšího piva Platan patří jihočeský pivovar k rodinnému stříbru. Což se však nedá říct o dalších pivovarech. Jak už týdeník Euro informoval v červenci, na jaře skončila výroba v podniku Janáček v Uherském Brodě. A podle zpráv regionálních médií z uplynulého týdne se nyní útlum výroby chystá i v Pivovaře Klášter na pomezí Středočeského a Libereckého kraje.

Týdeník Euro se celý uplynulý týden pokoušel získat detailnější informace přímo ve skupině Pivovary Lobkowicz Group. Avšak na telefonáty, textové zprávy a e-maily nereagovala ani její mluvčí Martina Husková, ani Silvie Špryňarová, mediální zástupkyně čínských majitelů ze Citic Europe Holdings. A k budoucnosti značky Klášter se odmítl vyjádřit i Jaroslav Tvrdík, který přitom neměl žádný problém mluvit o protivínské sladovně. Podle zjištění týdeníku Euro očividně o důvodech a důsledcích čerstvého hromadného propouštění v historickém pivovaru nemají detailnější informace ani jeho zaměstnanci.

„Všechno jde mimo mě,“ reaguje do telefonu Zdeněk Prokůpek, výrobní ředitel Pivovaru Klášter. A na odpověď, jak to bude s výrobou zdejší dvanáctky Premium či výroční jedenáctky Mnich po Novém roce, Prokůpek odpoví stroze: „To se musíte zeptat na centrále, jak to mají vymyšlené.“ Ovšem jestli a jak to mají v pražském velitelství Lobkowiczové vymyšleno, není vůbec zřejmé. Opakuje se tak situace z poloviny letošního roku, kdy společnost nechtěla nic prozradit k zániku tradičního pivovaru v Uherském Brodě.

Přicházející konec výrobny nad Jizerou je přece jen o dost překvapivější. Ve skupině patřilo Klášteru dlouhou dobu výsadní postavení, Lobkowiczové prezentovali tamější pivovar jako ukázku tradičního řemesla a zajímavý turistický cíl. Ostatně ještě letos v červnu proběhla v areálu velká akce u příležitosti oslav 450. výročí chvíle, kdy Jiří Labouňský z Labouně začal v Klášteře vařit pivo. A mezi ostatními značkami skupiny Pivovary Lobkowicz Group dodnes patří sortiment z Kláštera mezi prémiové produkty.

Ostatně na svých webových stránkách to firma popisuje jasně: „Piva vznikají tím nejtradičnějším způsobem. Jsou charakteristická svojí vysokou plností, odpovídající hořkostí a čistým chmelovým aroma. Při jejich výrobě nedochází v sudové variantě k tepelnému ošetření, pasteraci, a proto zde vařené světlé výčepní pivo a světlé ležáky chutnají jako ve sklepích pivovaru vytesaných ve skále. V souznění s historií místa vzniku piva nás s každým douškem vybízí k zamyšlení a úctě k tradici.“ Až v Klášteře vychladne technologie, Lobkowiczům ze sedmi původních zůstane už jen pětice funkčních pivovarů.

Radilovo dědictví

Už tak komplikovaná situace celé skupiny Pivovary Lobkowicz Group, která se brodí velmi špatnými hospodářskými výsledky dosahujícími záporných hodnot ve stovkách milionů korun, se ještě zhoršila letos na jaře. To zhasla varna uherskobrodského pivovaru.

„Několikaměsíční krizová opatření, která byla vládou zavedena v souvislosti s onemocněním covid-19, se samozřejmě odrazila na fungování řady podniků a segment pivovarnictví nevyjímaje,“ vysvětlovala odstavení technologie Silvie Špryňarová, PR manažerka Citic. „Stejně jako další firmy v tomto odvětví, tak i pivovary ze skupiny Lobkowicz zaznamenaly propad v prodeji sudového piva na českém i zahraničním trhu. Situaci jsme řešili operativně a snažili se tyto dopady minimalizovat,“ doplňuje Špryňarová.

Aby toho nebylo málo, před pivovarskou skupinou se objevuje další přízrak z minulosti. Krajský soud v Praze rozhoduje o pohledávce ve výši 540 milionů, již chce po firmě Pivovary Lobkowicz Group zaplatit společnost Chayton Sava Limited, divize britské investiční skupiny Chayton Capital. Jak už týdeník Euro informoval letos v srpnu, jde o část dědictví, které v pivovarské skupině zůstalo ještě z dob dnes uprchlého majitele Zdeňka Radila a jež si možná noví čínští státní investoři neohlídali, když v roce 2015 ve spěchu před setkáním prezidentů Miloše Zemana a Si Ťin-pchinga živelně skupovali podíly v českých firmách.

Tvrdíkovi lidé dnes tvrdí, že nikomu nic platit nechtějí. „Společnosti skupiny PLG odmítají jakékoli nároky vznášené vůči nim ze strany společnosti Chayton Sava Limited,“ reaguje Špryňarová. Příběh, který dnes rozplétá česká justice, se točí kolem pivovaru v polském městě Polczyn-Zdrój. Tehdejší ředitel PLG Radil se měl obrátit na Jaromíra Pekla, bývalého kolegu z auditorské firmy Deloitte a ředitele v Chayton Capital. Podle informací týdeníku Euro žádal peníze na záchranu polského pivovaru, který se dostal do finančních potíží.

Vidinou Radila, který v současnosti nekomunikuje a zmizel v zahraničí, prý bylo, že polský pivovar se do budoucna stane součástí skupiny PLG a mohl by vyrábět piva privátních značek pro obchodní řetězce.

Když týdeník Euro požádal o vyjádření Jaromíra Pekla, odvětil, že je vázán mlčenlivostí a k detailům pohledávky se nemůže vyjadřovat. „Mohu jen připustit, že transakce souvisela se snahou PLG o expanzi v rámci středoevropského trhu v době před zhruba deseti lety,“ prohlásil Peklo. Financování podle zjištění týdeníku Euro probíhalo na základě opční smlouvy přes společnost Renergy – zřejmě i proto, aby přímým a viditelným spojením s polským pivovarem nedošlo k poškození české značky Lobkowicz. Zajištění úvěru nicméně měla poskytovat PLG. A když tak na konci roku 2016 – několik týdnů po odvolání Zdeňka Radila z představenstva pivovarské skupiny – investoři z Chayton vyzvali Renergy k dohodnutému plnění a nic nepřišlo, obrátili se na Pivovary Lobkowicz Group a její jednotlivé podniky jako ručitele celé transakce.

Jestliže teď pivovarský byznys zažívá špatné časy, pro skupinu Lobkowicz to platí dvojnásob.