Ve vzniku Libockého pivovaru má prsty starší z bratrů Pátkových, David. „Úplně původně mě k tomu přivedl syn. Už nějaký čas jsme zde provozovali hospodu a přemýšleli jsme, jak bychom mohli zařídit sklep,“ vysvětluje. „Manželka si přála jazzový klub, ale syn, který si pivo vařil sám doma, nás přivedl na myšlenk, zřídit při hospodě pivovar.“

Než se mu plně oddal, pracoval David 25 let coby letecký mechanik na ruzyňském letišti. S vědomím toho, že jej nečeká nic lehkého, svou původní práci opustil, aby se o pivovarnictví naučil vše, co se dá. „Tři čtvrtě roku jsem chodil po malých pivovarech. Zkoušel jsem si, jak se pivo vaří a co vše to obnáší,“ říká s tím, že inspiraci čerpal i třeba v Arménii nebo u legendy českých sládků, Josefa Krýsla.

Vzpomínky, které ožívají

Historie Libockého pivovaru se začala psát od roku 2013. Budova, ve které pivovar spolu s hostincem sídlí, má pochopitelně bohatší historii. Postavena byla v roce 1913 coby zájezdní hostinec pro výletníky do Divoké Šárky. Jeden čas se nad jejím vchodem dokonce skvěla i červená lucerna symbolizující vykřičený dům. V 80. letech se pak interiéry hostince vyzdobily do mysliveckého rázu.

Právě na tu dobu má David jedny z těch „nezapomenutelných“ vzpomínek. Právě v tomto hostinci totiž poprvé ochutnal pivo. „V patnácti letech jsme sem se spolužáky chodili po tělocviku,“ směje se. O to větší radost měl, když o budovu projevili zájem jeho rodiče v roce 1991, a koupili ji s tím, že budou pokračovat v tradici zdejšího hostince, ke kterému právě v roce 2013 zřídil David i pivovar.

Z nouze ctnost

Původně David neplánoval, že se stane provozovatelem i sládkem pivovaru. Jak se ale později ukázalo, nebylo vyhnutí. Se sládkem, který zde totiž nejdříve působil, bylo více problémů než užitku. Tak jako kuchaři při přípravě jídla ujídají ze svých surovin, původní sládek zase upíjel ze zásob pivovaru. A to prý dokonce více, než by bylo bývalo zdrávo. „Takže jsem stejně vše musel v počátcích vařit sám,“ krčí rameny David, ke kterému se proto záhy připojil mladší bratr Jan. Spolu ročně navaří přibližně 750 hektolitrů piva.

Na otočku až z Asie

Díky své lokalitě nemá Libocký pivovar s hostincem o zákazníky nouzi. Však také stojí hned u turistických stezek, které výletníky zavedou do malebných zákoutí Divoké Šárky. Když ale přijde řeč na klientelu, člověk se nestačí divit. „Jeden pán z Norska, který do Prahy jezdí často, se u nás pravidelně zastavuje,“ usmívá se Jan. „A pak si u nás objednávají piva i třeba ambasády. Německá i třeba anglická, čas od času sem zavítá japonská nebo čínská výprava,“ vyjmenovává.

Co pivo, to pojem

A aby také ne. Už jen jména jednotlivých piv, která sourozenci vymysleli, budí zájem, tím spíše, že některá jsou vařená z chmele, který roste přímo na dvorku pivovaru. Všechna jména piv jsou odvozena od historických postav, které nějakým způsobem souvisí právě s Libocí nebo Divokou Šárkou. Na čepu je například Ctirad, Šebestián nebo Šárka. A také Pale Ale jménem Robert. Jak ten souvisí s místní historií?

„Málokdo o něm dnes ví,“ je si vědom Jan. „Pojmenovali jsme ho podle amerického letce Roberta B. Holmese, který byl v dubnu roku 1945 nad ruzyňským letištěm sestřelen. Dnes ho na místě sestřelení připomíná nenápadný pomníček.“ Tmavé pivo Černý pátek asi s ohledem na příjmení provozovatelů a sládků pivovaru není třeba více představovat. Šebestián je zase odvozený od libockého kostela sv. Fabiána a Šebestiána. A pak je tu samozřejmě pivo Chrudoš.

Bez strašidla ani ránu

„To nese jméno po místním duchovi, na kterého svádíme, když se něco nepovede,“ líčí se smíchem David. Pak ale zvážní. „Musím říci, že ze začátku se nám opravdu stávaly tak trochu nevysvětlitelné věci. Když jsem třeba vařil pivo přes noc, znenadání se udělala nečekaná zima, nástroje a zařízení se začaly třást jako při zemětřesení. Ještě teď mi z toho naskakuje husí kůže. Pravidelně nám také vyskakovaly jističe a děly se i jiné podivné vylomeniny. Proto když teď vcházíme do sklepení, z úcty Chrudoše nejprve pozdravíme a pak víme, že se nic zlého nestane.“

A když mu chtějí jó udělat radost, nechají mu na podlaze i trochu toho vylitého piva. Vědí totiž, že se jim to vyplatí, protože od té doby, co se takhle zařídili, pivovar »šlape« jak má. Byť domnělé strašidlo Chrudoš není jedinou místní záhadou. Původní sklep budovy, ve kterém dnes „zraje“ pivo, se totiž rozléhá pouze po její části. „Bývalo zvykem, že podsklepené byly budovy úplně celé, což vyplývá i z původních plánů tohoto stavení,“ uvádí Jan.

V jednom místě je tak sklepení zazděné mohutnou stěnou, a co se za ní skrývá, se oba sládkové mohou pouze domýšlet. Že by právě tam spočívala skutečná cimra „dobromyslného“ pivovarského ducha? Nebo snad tajná místnost s pokladem? „Zvědaví samozřejmě jsme, ale k průzkumu se teprve odhodláváme. Už několik let,“ uzavírá mladší z bratrů.