Na českém pivu má rád jeho pitelnost. Češi na rozdíl od Britů nemají vůči tomuto nápoji předsudky

Na českém pivu má rád jeho pitelnost. Češi na rozdíl od Britů nemají vůči tomuto nápoji předsudky, pochvaluje si britský autor knihy o pivech.


Adrian Tierney-Jones je světově jedním z nejuznávanějších autorů, kteří píší o pivu. Knihy “1001 piv, která musíte ochutnat, než umřete” se po celém světě prodaly statisíce kusů. Stálý autor britského deníku Telegraph říká, že nejvíce ho baví zjišťovat příběhy, které se skrývají za jednotlivými druhy piv. Jeho nesporný literární talent mu v loňském roce vynesl také cenu Beer Writer of Year britského sdružení autorů píšících o pivu.

Přitom Adrian Tierney-Jones začal svět piva skutečně objevovat až ve věku téměř třiceti let. Se smíchem přiznává, že coby rockový muzikant a následně novinář píšící o populární hudbě nebo o filmu pil v zásadě všechno, co bylo na stole. “Někdy koncem osmdesátých let jsem přijel za svým kamarádem Keithem do nizozemského Eindhovenu. Byli jsme v baru a on mi doporučil ochutnat Duvel. Mohlo by se ti to líbit, ale je to trochu silnější. Já se okamžitě zamiloval. Do té lahve ve tvaru kuželky a hlavně do té plné chuti a vůně. Tak jsem jich tam vypil osm. Když jsme odtud vyšli, musel jsem se chytit pouliční lampy, vypadalo to jako v grotesce. Druhý den mi tedy nebylo nejlépe,” směje se dnes Adrian.

Tvrdá srážka se světem silných belgických piv ho ale neodradila. “Vrátil jsem se z té dovolené do Británie a začal číst sloupek v deníku Independent od Michaela Jacksona. To byla vlastně první rubrika, která se v celostátním deníku nevěnovala vínu nebo whisky, ale pivu. Začal jsem si shánět piva, o kterých Jackson psal, a otevřel se mi úplně nový svět. Přitom to celé začalo jednou propitou nocí v Eindhovenu,” vzpomíná na své pivní začátky Adrian Tierney-Jones. Michael Jackson, novinář s vizáží roztržitého medvídka, má díky svému psaní a hlavně pořadu Beer Hunter na BBC po zásluze pověst člověka, který ovlivnil několik generací milovníků chmelového nápoje.

Stejně jako jeho velký vzor i Adrian Tierney-Jones za pivem hodně cestuje. “Dnes v pivotékách můžete sehnat piva z celého světa. Jsou lidé, kteří prostě sedí doma, objednají si piva, která chtějí zrecenzovat, a pak o nich píší. Já ale nechci psát, že tohle pivo bylo chmeleno odrůdou Hallertau a má takovouhle hořkost. To by mě absolutně nebavilo a myslím, že ani čtenáře. To není poctivé,” tvrdí britský novinář. Hodí se mu tedy, že píše i o cestování. “Když chcete napsat o vzácném slanokyselém druhu piva gose, tak musíte jet do Lipska a projít si pár barů, kam chodí místní. West Coast IPA, styl, který odstartoval revoluci řemeslných pivovarů ve Spojených státech, jsem pil s výhledem na Tichý oceán nedaleko San Franciska. V Belgii jsem pil jejich slavný lambik v baru ve vedlejší uličce, kde obsluhovala snad stoletá paní a byl jsem tam jediný cizinec. Ochutnal jsem i kukuřičné pivo chicha v Ekvádoru. Je to teda dost strašné,” směje se Adrian Tierney-Jones.

V Česku vás za pití piva neodsuzují

Cestování za pivem ho logicky zavedlo i do Česka. “Já mám opravdu rád Pilsner Urquell a Budvar, naštěstí už začátkem devadesátých let nebyl problém je v Británii sehnat. Poprvé jsem u vás byl v roce 2005, kdy mě a pár dalších kolegů pozvali do Plzně. Tehdy pivovar koupil koncern SAB Miller a panovaly obavy, že se to projeví na kvalitě. Tak jsme strávili celý den setkáváním se sládky, prohlídkou provozů včetně toho historického, aby nám ukázali, že se nemění vůbec nic. Pak nás ovšem odvezli do Prahy, kde jsme měli přednášku o českém sladu od člověka z výzkumného ústavu pivovarnictví. Ten vypadal jako komunistický profesor a dával nám najevo, že my jako Britové českému pivu vůbec nemůžeme rozumět,” usmívá se vzpomínce Adrian Tierney-Jones. Tehdy ho také čeští přátelé naučili, že pokud už nechce přinést další pivo, má položit na sklenici tácek. “To byla v tom tempu docela důležitá znalost,” podotýká s typickým britským humorem novinář.

Na českém pivu Adrian Tierney-Jones oceňuje jeho pitelnost. Vysvětlil mu to svého času sládek oceňovaného rodinného pivovaru Adam Matuška.

“Pro vás je důležité, abyste po dopití sklenice měli chuť ještě na jedno. I když je to třeba double IPA s devíti procenty alkoholu. Což je mi v zásadě sympatické,” tvrdí expert. Ten je v Česku častým hostem, v minulém roce zde byl třikrát. V polovině letošního ledna byl porotcem mezinárodní soutěže World Beer Idol, kterou organizuje majitel létajícího pivovaru Falkon Jakub Veselý. “Jsou česká piva, včetně těch z velkých průmyslových pivovarů, která mi nechutnají. Z těch malých mám opravdu rád právě Falkon, Clock, Matušku, Kácov a spoustu dalších, na jejichž jména si nevzpomenu. Ale mám stejně rád i Budvar a Pilsner Urquell,” říká Adrian Tierney-Jones. Líbí se mu i česká pivní kultura. “Nemáte vůči pivu žádné předsudky. Když v Británii řeknete, že pijete pivo, tak se na vás často dívají skrz prsty, protože podle nich pivo pijí hlavně dělníci. Ti lepší lidé totiž pijí víno. Zatímco tady můžete v hospodě potkat instalatéra, který sedí vedle ředitele odboru na ministerstvu,” usmívá se britský novinář.

Tvrdí, že se rozhodně necítí být žádným pivním věrozvěstem. “Já se jen snažím popisovat svět piva dostupným jazykem tak, jak ho já vidím,” říká Adrian Tierney-Jones. Což v jeho podání znamená i dost netradiční přístup. Jednou třeba popisoval piva přes punkové skladby, na kterých vyrostl. “To jsme s kolegou seděli v londýnské čtvrti Camden v jednom baru a přiřazovali ke každému pivu nějakou píseň. Třeba bylo jasné, že k místnímu londýnskému porteru se hodí London Calling od The Clash. K americkému West Coast IPA jsme dali Holiday in Cambodia od Dead Kennedys, protože to je klasická kalifornská punková kapela,” vzpomíná novinář. Když se ho ptám, ke kterým písním byl přirovnal česká piva, ukazuje, že má rozhled i v klasické hudbě. “Budvar je pro mě Smetanova Má vlast. A Prazdroj nejspíš Vodník od Antonína Dvořáka,” nabízí rychlé přirovnání Adrian Tierney-Jones. Když mu říkám, kolik z mých známých jeho kniha poslala na cestu objevování šíře pivního světa, jen mávne rukou. “Samozřejmě mě těší, když za mnou občas někdo přijde a řekne, že četl mou knihu a mělo to na něj nějaký vliv. Ale rozhodně se za něj necítím být odpovědný. Každý se rozhoduje sám. Každý si musí sám najít cestu k ďáblu-pokušiteli,” směje se Adrian Tierney-Jones.


Když vám pivo změní život

Knihy o pivu změnily život i majiteli nakladatelství Volvox Globator Vítu Houškovi. Jednou z prvních knih, které vydal, byla v roce 1994 Encyklopedie piva britského propagátora pivní rozmanitosti Michaela Jacksona.

“Přijel na autogramiádu a někdo se ho zeptal, jaké je nejlepší pivo na světě. On že když má v létě žízeň, tak si dá pšenici. Když jde s kamarády do pubu, tak lehký ale, na doma ke knížce porter. A aby nám udělal radost, tak že třeba k rybě si dá plzeňské. My jsme koukali, protože nic jiného než to plzeňské jsme neznali,” vzpomíná Houška. Sám začal podle Jacksonovy knihy cestovat po Evropě, hlavně po Belgii a Británii. Manželka si zvykla, že cíle jejich dovolených ovlivňuje přítomnost či absence zajímavých pivovarů. Poté do Houškova života zasáhla další kniha: 1001 piv, která musíte ochutnat, než umřete Brita Adriana Tierney-Jonese.

“Na její křest jsem koupil sud od pivovaru Matuška a vzadu v knihkupectví jsem udělal minikavárničku. Postupně se to rozšiřovalo a už tu máme čtyři pípy s pivy z minipivovarů,” vysvětluje Houška. Pivo také drží knihkupectví finančně nad vodou. “Jsme ve vedlejší ulici a to už vás dneska téměř nezachrání ani ty vánoční prodeje,” říká Houška.

Zdroj: https://archiv.ihned.cz/ | Foto: Zbyněk Pecák | Autor: Ondřej Soukup

Nejlepší čas strávený se sklenkou piva je samozřejmě - české online casino

Strávit čas s přáteli hraním vzrušující hry!