„Pivovar se nezastaví, protože člověk chce jít domů,“ říká o práci sládkové plzeňská Lenka Straková z pivovaru Proud.
Půl roku lze v historii pivovaru považovat za velmi krátké a v mnoha ohledech zanedbatelné období. A právě takový časový úsek uplynul od naší první návštěvy minipivovaru Proud. Za tak krátkou dobu se zde podařilo stavebně i technologicky doladit pivovar. Ale hlavně základní řadu pěti stálých piv rozšířili o řádku dalších chuťově neobyčejných piv. Příjemný rozhovor se sládkovou Lenkou Strakovou jsme vedli s plnými sklenicemi lahodného nápoje u tanků a sudů přímo v pivovaru a několikrát ho sama Lenka přerušila smíchem.
Jak ses dostala k pivu a k pivovarnictví? Bylo to už před studiem na VŠCHT nebo až během studia?
Až během, nemám žádné pivovarské předky, nejsem ze sládkovské rodiny, já mám předky jenom spotřebitele, takže opravdu až při studiích na vysoké. U těch potravin jsem věděla, že chci dělat kvasnou chemii, ale ještě jsem nebyla úplně rozhodnutá, jestli pivo nebo víno a až postupně bylo jasno, že pivo. Jsem z Plzně, je tu velký pivovar i velké vinařské závody, ale ten pivovar byl prostě pocitově blíž.
A k tomu pivu jako nápoji?
Vlastně podobně. Ke konci střední školy ve spojení se sportem, protože po sportu je jedno pivo úplně super na žízeň, na regeneraci. A potom samozřejmě blíže v průběhu studií.
Studium pivovarnictví – jak velký má význam pro práci v pivovaru?
Určitě velký. A asi je to úplně jedno, jestli je to vzdělání střední, vysokoškolské nebo rekvalifikační ve spojení s praxí, protože každé zaměření je trošku jinačí. Ze střední školy chodí téměř hotoví sládci a z vysoké školy chodí skoro hotoví vědci, ale zase do té praxe tak mají trošku handicap. Já jsem na vysokou školu šla z gymnázia a sama jsem to viděla, že ve srovnání se středoškoláky my jsme vlastně prakticky nic neuměli. Měli jsme to nastudované, ale přímo na výrobu piva jsme si strašně málo sáhli. Takže určitě velký význam! Neříkám, že nemůže být člověk vychovaný v pivovaru a v podstatě se to naučit přirozeně, ale těch příležitostí dnes tolik není. Je jednodušší se to naučit ve škole a pak samozřejmě doladit praxí.
Prozradila jsi na sebe, že brzo ráno vstáváš, jezdíš na kole, máš doma dvě děti, kočku, podnikáš výlety, v garáži doma vaříš pivo. K tomu jsi třeba právě teď s námi tady do pozdních odpoledních hodin. Jak se to dá všechno stihnout?
Špatně. Každý den je trošku jiný, ale je to o plánování. My se snažíme práci soustředit od pondělí do čtvrtka, abychom měli pátky poněkud volnější. To už třeba jen douklidíme pivovar a můžeme jít dřív domů. Nebo když musíme být někde přes víkend, tak si zase uděláme nějaký den v týdnu volno. Takže je to skutečně o plánování a asi každý ví, že pivovar se nezastaví, protože člověk chce jít domů. Musíme se tu stejně nějak vystřídat.
S tím asi souvisí i Tvoje nominace v soutěži Žena roku v kategorii Žije svou prací? To přišlo jak?
Už to víte taky… (smích). Jak to přišlo? Já vlastně ani nevím. Asi si někdo všiml, že hodně pracuji. My jsme dělali tu březnovou akci Pink Boots Collaboration Brew Day, původně jsme měli naplánováno, že se setkáme s kolegyněmi z pivovarství, protože je nás strašně moc, ale ty holky nejsou moc vidět nebo se nikam neženou, tak jsme se chtěly sejít a udělat si hezký den s vařením piva a z nějakých důvodů jsme nemohly. Tak jsme se sešly alespoň online a tehdy to ty lidi hrozně nakoplo. Nikdo nevěděl, co má čekat, ani my. Rozeslaly jsme si navzájem naše piva, že je alespoň ochutnáme a večer jsme pustily počítač. Nakonec to byl moc hezký večer, pobavily jsme se o várce, jak nám to šlo, ochutnaly jsme piva, co jsme si naposílaly a odezva byla tak dobrá, že jsme si do měsíce udělaly druhé kolo. Ochutnávaly jsme produkt, který jsme vařily plus nějaká piva ze zapojených pivovarů navíc a pak jsme s tou skupinou zjistily, že jsme se vlastně hodně těšily na online setkání. Tak to asi trochu také přispělo.
Ženy v pivovarnictví, Pink Boots Collaboration Brew Day, čí to byl nápad, jak vše začalo? Mediálně to bylo krásné, protože, když si vezmete růžové gumáky, to je super…
Ty mimochodem nosím dodnes, protože jsou dost pohodlné. Já jsem s předloňským blendem Pink Boots pracovala na jiném projektu, ten chmel byl vážně super a mně díky tomu začaly chodit jejich newslettery. Když přišla výzva pro nákup Blendu 2021 a připojení se k této výzvě, ukázala jsem to Michalovi (Michal Škoda, ředitel pivovaru Proud – pozn. redakce), kterému se to hrozně líbilo. Poté převzal plánovací iniciativu a naše akce byla na světě. Společně jsme si řekli, že to zkusíme svolat a že uděláme takový „dámský“ mejdan při várce a sezveme holky, se kterými se potkáváme na konferencích, ať už jsou z vědy, z jiných pivovarů, od dodavatelů sladů či chmele nebo z jiných oborů, které s pivem souvisejí.
S Michalem Škodou jste se sešli při práci na Volbě sládků v Prazdroji. U koho se zrodil nápad na minipivovar ve velkém pivovaru? Byl to spíše nápad tvůj nebo jeho?
To se takhle nedá úplně říct. My jsme o tom snili obecně, když jsme připravovali Volbu sládků, tehdy by se nám takový pivovar hodil pro dělání prototypů ve větším objemu, které bychom třeba mohli dát do hospody. Například u dvou podobných prototypů, u kterých jsme se nebyli schopní dohodnout, který je lepší, nechat lidi rozhodnout tím, co vypijí dřív nebo na co bude lepší odezva. Tehdy ten nápad ještě nebyl úplně vyslyšen a i my jsme na to trochu pozapomněli. Celé to zůstalo ležet někde v šuplíku až najednou přišla doba a majitelé rozhodli, že ten malý pivovar by nebyl špatný nápad a začali projekt oživovat. Takže opravdu nejde rozsoudit, čí to byl víc nápad.
Bavili jsme se tady o vizuálech Proudu. Je krásně vidět opravdu dobře odvedená profesionální práce. Celá příprava probíhala opravdu naprosto profesionálně. Jak do těchto činností, které přímo nesouvisí s vařením piva vstupuje sládková?
Dostanu vždycky náhledy a můžu se k nim vyjádřit. Tohle celé dělá hlavně Michal, stará se o zadání a kontakt s naším grafickým studiem. Nad etiketami pak sedíme spolu i nápady na názvy řešíme spolu. Bavíme se o pivu, které chceme dělat, jaké by mělo být, co o něm chceme říkat a vždycky u toho padne nějaký nápad.
Při naší poslední návštěvě před půl rokem jste měli základní řadu pěti piv, kterou držíte stále. Ale objevila se řada dalších novinek – limitovaná edice s ochucenými pivy, kyseláče, experimentální Brut IPA, barikovaná piva. Bude to jen sezónní záležitost a chystáte se speciály střídat?
Ano, plán je mít těch pět piv pořád a k tomu vždy chceme přidávat limitované edice s tím, že bychom měli pořád v nabídce přibližně osm až deset piv. Teď po prvních limitkách už se nám některá piva líbí natolik, že je možná budeme dělat pořád. Třeba Yuzu bychom chtěli opakovat každého čtvrt roku, tím by se z toho piva stala taková permanentní limitka, která by ale nemusela být dostupná každý den. Záleží, jak se pivům bude dařit. Teď třeba máme NEIPu, tenhle styl piva bychom chtěli opakovat, ale je možné že budeme měnit chmel, budeme zkoušet různé odrůdy. U těch bariků je to podobné, chystáme různá piva, čekáme, co se s tím v těch sudech bude dít a pak to v nějakých zajímavých dvojičkách, trojičkách uvádět na trh.
Mě zaujal Batch #04 světlý ležák stařený v sudu po whisky. Většinou se barikují stouty nebo ale. Jak bys nejlépe toto pivo představila? Nebojíte se toho?
Tohle byl trošku záměr, to jsme vymysleli s naším kamarádem s Trebitsch Whisky. On přivezl sud, o kterém říkal, že je to super materiál, protože v něm byla dobrá nakuřovaná whisky. Před tím už zkoušeli nějaká piva, která „jen“ míchali s whisky a výsledek se jim líbil. Šli jsme tedy kousek dál a řekli jsme si, že zkusíme do toho sudu dát ležák. Tenhle barik byl trošku specifický, drželi jsme ho v chladu, aby ležák úplně neztratil svůj charakter a aby se tolik nezměnil. Nechtěli jsme, aby pivo bylo úplně jiné, ale aby hlavně nasáklo tím, co v tom dřevě a v tom sudu bylo a tím se ozvláštnilo. Celý proces byl relativně krátký a trval přibližně dva až tři měsíce.
Jaký pivní styl, případně přímo jaká piva nejraději pije sládková Lenka?
Já spíš degustuji… Ale nejblíž mám pořád k českému ležáku a obecně mám ráda hořká piva, takže potom to pokračuje styly jako Bitter a IPA. Pak jsou tu ale všechny ostatní pivní styly a to je hodně o příležitosti. Potěší mne třeba i Belgické pivo, to je vždycky takový dezert.
Takže zkoušíš piva z jiných pivovarů. Zaujal tě v poslední době nějaký pivovar nebo nějaké pivo?
Jé, tak to vůbec nevím (smích). Já si moc nevedu záznamy, to bych musela dlouze přemýšlet. Z pivovarů asi ne, já jsem poslední dobou neměla tolik času cestovat a objevovat nějaké úplně neznámé. Spíš se potkáváme s kamarády ze známých pivovarů, a to jsou takové dobré stálice. Nevím, teď opravdu nevím…
Pustili jste se do kooperací s jinými pivovary. Můžeš to přiblížit?
Například se Zlatou krávou jsme společně uvařili lehký ležák za studena chmelený. Na podzimním Brewstocku, přehlídce minipivovarů na nádvoří Prazdroje, jsme představili From Plzeň with Love 14% west coast imperial lager, který jsme uvařili společně s Chrisem Baerwaldtem z pivovaru Zhůřák. Další „pivovarské“ spolupráce jsou zatím v přípravě.
Proud získal za rok 2020 cenu za nejlepší nový pivovar roku na výročních cenách Pivo, Bier & Ale. Co pro vás to ocenění znamená?
Samozřejmě si toho vážíme, ale já úplně přesně nevím, kolik pivovarů v tom roce vzniklo, tak doufám, že to nebylo zkreslené tím, že se jich otvíralo méně.
Jak vidíš účast vašich piv v pivních soutěžích?
Porovnávání je vždycky důležité a soutěžit určitě chceme. Naše nealko Hazy IPA získala zlatou medaili na Meininger’s International Craft Beer Award. V soutěži Cervesia Specials – Pivní speciál roku v kategorii svrchně kvašených piv zvítězil náš stout Cotel, žitná IPA Soutock obsadila druhou příčku a první místo obdržel i Pepper Your Saison v kategorii neobvyklých piv. Na XXIII. International Beer Festivalu Budweis získal Cotel v kategorii stoutů Zlatou pivní pečeť a Stříbrnou pivní pečeť má z kategorie ležáků z minipivovaru náš Ventil. Samozřejmě nechceme usnout na vavřínech a doufám, že se tato ocenění podaří obhájit a případně rozšířit.
A tvoje fungování v porotách soutěží? Máš možná nejlepší předpoklady v tom dobře fungovat po tom co jsi absolvovala v Londýně?
Já jsem na spoustu soutěží jezdila degustovat už před Proudem a to se doufám nezmění… Samozřejmě většinou záleží na pravidlech soutěže, zda může v porotě sedět člověk, který má zároveň své pivo v soutěži nebo naopak jsou v porotě hlavně lidé, kteří „nesoutěží“. Jezdím tedy jako porotkyně dál a stále dle pravidel pro jednotlivé soutěže.
Myslíš si, že jsme pivní velmoc?
Jasně (smích).
Nejsme velmocí jen v tom jednom pivním stylu?
Samozřejmě, že jo! Ale zároveň je to dobrý startovací můstek. Pokud si tady každý myslí, jak je dobrý pivař, tak se může stát i dobrým degustátorem nebo objevovatelem nových piv, když je hlava otevřená, tak proč ne.
Co myslíš, že by se dalo udělat pro zlepšení pověsti piva jako nápoje?
Netuším. Pověst piva a pivařů je takový předsudek a je těžké proti tomu bojovat. Zlepšit pověst možná tím, že se všem trošku otevírají obzory, vidí jiné pivní styly, vidí nějakou kulturu, že pivo se nepije jen na objem, ale na zážitky. Snad to pomůže a za dvacet let to bude úplně ideální.
Proč bychom měli pít pivo z pivovaru Proud?
Protože je super dobré (smích). Nám chutná a doufám, že se nám nepodaří pustit nic špatného. Snažíme se pivo dělat co nejlíp a snad se nám daří ten zážitek přeposlat.
Ptal se Milan Plch
Pivovaři.cz
