Vlastimil Plecháč má penzion s majákem a pivovarem. Do PETky by ale pivo nikdy nenatočil

Dnes v Záletech zamíříme do Příchovic, to je část Kořenova v okrese Jablonec nad Nisou. Parádní výhled na tuhle obec je z Majáku Járy Cimrmana. Pod rozhlednou na nás čeká Vlastimil Plecháč, muž mnoha profesí. Potkat ho můžete v penzionu, v malém pivovaru, v Cimrmanově muzeu, na sjezdovce, nebo v lesoparku.


Vlastimil Plecháč je kořenovským rodákem. Vyučil se mechanikem měřící, regulační a automatizační techniky. Teď už nějaký ten pátek provozuje nejen penzion U čápa, ale taky rozhlednu Maják a Muzeum Járy Cimrmana.

Vaše rodina pochází odsud, jste kořenovským rodákem. Dokážete si vysvětlit, jak to funguje, proč nás to místo, odkud pocházíme, tolik přitahuje?

„Já si myslím, že tím, jak jsme si tu s klukama hráli a objevovali jsme staré chalupy po Němcích, vykopávali věci s tím, že tam najdeme obrovské poklady, pak jsme našli rozbitý hrníček a to pro nás byl obrovský poklad. Pak jsme se dostávali do nějakých štol, zajímaly nás smeťáky a dostávali jsme se na skály. Čím jsme byli starší, tím jsme měli větší rozptyl a to místo jsme si zamilovali tím hraním a tím, jak jsme to pozorovali. Nevím, jestli bych dokázal jít někam jinam. Tady na horách je prostě krásně.“

Vysíláme z penzionu U čápa, který je v Příchovicích. Sedíme v místě, kde se line vůně čerstvě vařeného piva. Kde se vzala ta myšlenka, že se tu bude vařit pivo?

„Sládek Martin si pořídil jeden z bytů na Příchovicích, u piva jsme si povídali o pivu, a že europivo je špatné a že bychom si mohli začít vařit svoje pivo. Tak jsme vařili rok pivo na vleku v garáži, pak jsme ho dávali do lahví, z ledničky jsme si udělali spilku, z mrazáku ležácký sklep a takhle jsme se otestovali s Martinem a v roce 2015 jsme uvařili první várku piva Světoběžník, a pak po měsíci pivo dozrálo, dali jsme ho na čep a teď jsme byli zvědaví, jak dopadneme. Konkurence byla Plzeň a Svijany. Ale vyhráli jsme a potěšilo nás to.“

Četla jsem, že to děláte z jednoho prostého důvodu, abyste se s pivem stihli pomazlit. Tak jak probíhá takové mazlení?

„Každý večer. Když vaříme a končí várka, tak ho posíláme do sklepa a ve spilce jsou kroužky a ty tam nemáme úplně otevřené ty spilky a kroužky jsou tam druhý třetí den a to já strašně rád vidím a čichám tu vůni. Vždycky, když máme prohlídku, tak to lidem nabízím, ať si čichnou a naberou.“

Četla jsem taky, že jste po receptu na pivo prahnul jako malý kluk.

„To je pravda, my jsme měli ve sklepě brutar a to jsem si říkal, že by byl dobrý kotel na pivo a my jsme s klukama dělali víno. Teď jsem byl u mámy a jednu láhev pampeliškového vína pořád ve sklepě máme. Dělali jsme i borůvkové víno, přitom máma říkala, že jsem nikdy nenatrhal víc než hrníček borůvek.  Ale na víno se mi podařilo natrhat asi čtyři kyblíky. To borůvkové se nepovedlo, ale pampeliškové jsme vařili v brutaru a kdo to pil, tak si určitě vzpomene, jak je to omámilo. Tam jsem chtěl získat recept na pivo, protože mi chutnalo.“

Pivo Světoběžník získalo certifikát kvality jako Regionální potravina Libereckého kraje. Je to radost a závazek najednou?

„Je to radost, že jsme začali a hned získali nějaké ocenění. My se moc do těch soutěží nepouštíme, protože bych s tím musel odjet já nebo Martin a vzhledem k tomu, že vaříme čtyřikrát až šestkrát do týdne, protože máme maličkou varnu, tak musíme častěji vařit. Tohle nás potěšilo.“

Tvrdíte, že PET lahve jsou zabijáci piva. I proto máte půjčovací džbánky?

„Přesně tak. Až jednou koupíte manželce prsten s diamantem, tak ho taky nebudete balit do papíru od svačiny. Prostě pivo si to nezaslouží. Můžeme o tom polemizovat, myslím, že když si někdo dá šest piv a doma se chce dorazit, tak si to klidně může do PET lahve nalít, ale s naším pivem to neděláme. Možná tenhle můj výmysl odnesly servírky, protože na ně někdy byli lidi oškliví, ale ony to daly, protože jsem jim to vysvětlil a mají to pivo rády stejně jako my.“

Co nesmíme přehlédnout, když se tu rozhlédneme po okolí, je rozhledna Maják Járy Cimrmana. Je to nejvýše položený maják na světě?

„Pravděpodobně ano. Moře tu určitě bylo, maják tu zůstal. Možná jste si všimla, že tam je plavec, který nedoplaval. Myslím, že to je určitě maják, který je nejvýš.“

V Muzeu Járy Cimrmana je celá řada exponátů – koště na vymetání koutů, vypouštěcí talíř, přenosná turistická značka a další. Který z těch exponátů máte vy osobně nejraději?

„Každou chvíli to může být jiný, ale hodně rád mám přenosnou turistickou značku. Jsou tam i předměty, které donesli lidé z Pojizeří, třeba je tam petrolejka od Franty Matouška, je tam nádoba na mléko od Karla Mařatky a Vašek Kotek, který celou expozici dělal, tak s tím jsme celé večery přemýšleli, jak to tam bude vypadat. To byly strašně pěkné chvíle.“

Na závěr nesmí chybět štafeta otázek. Minule tu se mnou byla Věra Martinová. „Zeptala bych se, jestli se skutečně setkal s mistrem Cimrmanem a jak získal všechny muzejní atributy.“

„Těsně jsme se s Járou Cimrmanem minuli, ale nesetkali jsme se. Je mi to líto. Hodně exponátů nám lidi donesli, tenkrát končilo muzeum na Petříně a my jsme tu stavěli rozhlednu a muzeum a slovo dalo slovo a my jsme tu udělali Muzeum Járy Cimrmana, protože zrovna v tu chvíli Vašek Kotek přemýšlel, že by v Liptákově bylo dobré mít muzeum našeho génia.“

Zdroj: https://pardubice.rozhlas.cz/| Autor: Alena Zárybnická | Foto: Pivovar U čápa