Realitní makléřka Zdeňka Lukášková (41) má neobvyklý koníček - Doma vaří pivo!

Zdeňka se narodila v jihomoravských Ivančicích. Když byla malá, chtěla pracovat jako učitelka, což se jí splnilo. „Znáte to. Když jsou děti malé, mají různé nápady. U mě to tak nějak vyplynulo. Od malička jsem chodila do umělecké školy. Hrála jsem na klavír a zpívala. Naopak nikdy jsem nevynikala v matematice a podobně. Takže, když jsem si pak vybírala střední školu, padla volba na pedagogickou, kde byly výtvarka, hudebka a podobné předměty,“ vysvětluje.

Po střední škole si dala přihlášku na učitelství prvního stupně na Masarykovu univerzitu do Brna, kterou úspěšně vystudovala, a nastoupila do školství. Tři roky učila, mezitím se vdala a v roce 2003 odešla na rodičovskou dovolenou.

Po prvním synovi se jí narodil druhý, ale když bylo mladšímu dva, začala být z mateřské role tak trochu unavená, potřebovala mezi lidi a zpět do pracovního procesu. „Nebyli jsme úplně akční rodina, takže jsem dost trpěla,“ doplňuje. S teprve dvouletým dítětem se ovšem nemohla vrátit do školství, navíc neměla hlídání. Poohlížela se proto po zaměstnání, kde by byla více paní svého času. „Obesílala jsem různé inzeráty typu administrativní pracovnice a podobně, obešla pár pohovorů. Musím říct, že to byla dost katastrofa a pro mě určité prozření, jakoby proniknutí do světa práce. Ve školství je to jednouché. Jste učitelka, nastoupíte a učíte, zatímco administrativní pozice byly kolikrát jenom takové šílená letadla,“ vysvětluje. Nakonec narazila na inzerát na pozici realitní makléřky, a byť to pro ni byla neprozkoumaná oblast, šla do toho.

„Uvědomila jsem si, že mě práce ještě rok, co budu mít rodičovský příspěvek, nemusí vyloženě živit. Buď něco prodám a vydělám, nebo neprodám, ale nic neztratím. Kupodivu mi to šlo a během prvního roku jsem dostala u nás v realitce ocenění za prodeje.“ Když jí pak rodičovská skončila, platila za zaběhlou makléřku a o návratu do školství už ani nepřemýšlela. Povolání, na které jí tehdy padla volba náhodou, dělá dosud.

Cesta ke zlatavému moku

V soukromém životě se jí ale příliš nedařilo, v roce 2013 se oficiálně rozvedla. Nicméně díky novému vztahu se dostala k neobvyklému koníčku, vaření piva. „Můj tehdejší přítel byl milovník piva a byl to jeho sen, že si jednou uvaří své vlastní.

Kousek za Prahou měl domek a na zahradě si chtěl postavit minipivovar. Ten jeho sen jsem nakonec začala sdílet s ním a chtěli jsme ho spolu zrealizovat. Abychom se o výrobě piva dozvěděli víc, než si může člověk načíst v knihách, rozhodli jsme se, že vystudujeme pivovarnictví.

On  ale vyměkl, tak jsem šla do školy sama,“ uvádí Zdeňka. Přihlásila se na střední školu stravování v Říčanech, kde nabízeli dvouletý dálkový obor pivovarník/sladovník. V průběhu studia se s ní přítel rozešel, ale ona už byla do výroby piva natolik zapálená, že chtěla školu dokončit. Tehdy našla i nové přátele »z oboru«. „Jak jsem dostala kopačky a byla jsem sama, docela jsem se nudila.

Na internetu jsem zjistila, že existuje spolek Sdružení přátel piva, který pořádá výlety do různých pivovarů a zrovna se plánoval výlet do Krakova. Přihlásila jsem se k nim, i přesto, že jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Na internetových stránkách o sobě sice nějaké informace měly, ale ty už byly zastaralé.

Spíš, než nějaké prezentaci, se věnují pivu,“ směje se. Zájezd, stejně jako jeho účastníci a celá atmosféra ji nadchla, a od té doby s nimi pravidelně vyráží na exkurze po Česku i Evropě. „Na delší zájezdy jezdíme většinou dvakrát ročně, ty kratší ani nepočítám, pak bývá pravidelně i adventní výlet. Je tradicí, že na vícedenní zájezdy někdo z nás uvaří pivo do autobusu, který je vybavený výčepním zařízením a vším, co je potřeba. Kromě toho každoročně pořádáme i vyhlášení cen, na kterém se oceňují pivovary a pivovarské osobnosti. Jsme celkem aktivní sdružení.“