Úklid, renovované záchody. Pivovary našly prostý recept na zvýšení tržeb
Vymalovat, dát nové stolečky na zahrádku, navonět toalety nebo udělat společenskou akci s kýtou šunky v hlavní roli se vyplatí i vesnickým hospodám. K tomu dospěl Plzeňský Prazdroj, který letos v létě spustil už druhý program na podporu takzvaných desítkových hospod, tedy těch, kde tečou z pípy hlavně slabší piva.
Program se tentokrát týká vyloženě vesnických pohostinství a zaměřuje se na jejich podporu od čistoty interiéru přes kvalitu piva až po úroveň obsluhy. „V pilotním programu je několik desítek hospod, prodeje se jim v průměru zvýšily o osm procent,“ říká obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Tomáš Mráz. Podle něj je jakýkoli přínos dobrý, protože velké množství hospod bojuje s propady tržeb a spotřeba točeného piva už několik let klesá ve prospěch domácího popíjení.
Osvědčuje se i program Zeď, který má za cíl zlepšení a zútulnění interiérů hospod. Běží už dva roky, každý rok jím projdou na tři stovky zařízení a restauracím, které program absolvovaly, poskočily nahoru tržby za pivo v průměru o šest procent. Program se přitom týká i známého a hlavně pro menší hospody velmi bolavého místa, a to toalet. „Někdy stačí měnit častěji ručníky nebo instalovat vysoušeč rukou, jinde je třeba nákup nových mís či pisoárů,“ popisuje Mráz.
Průzkum Prazdroje, který proběhl před dvěma lety, ukázal, že o případné další návštěvě restaurace rozhoduje v páru častěji žena. „Toalety mají dramatický vliv na to, jestli se žena do restaurace vrátí. Když jsou špatné, noví lidé znova nepřijdou,“ tvrdí Mráz s tím, že to si majitelé vesnických hospod často neuvědomují.
O náklady na vylepšení se většinou hospoda dělí s pivovarem. „Postaráme se třeba o to, aby interiér odpovídal modernějšímu standardu, aby lidi lákal, ale hospodský musí zlepšit toalety. My mu pomůžeme, ale chceme, aby to nebyla jediná investice,“ popisuje obchodní šéf Prazdroje.
Z hospody do garáže
Plzeňský pivovar, který zásobuje 25 tisíc restaurací, není jediný, který se o své klienty stará. „Pominu-li vybavení restaurací a různé bonusové aktivity, máme kompletní systém poradenství v gastronomii, který zahrnuje vše od ekonomiky provozu, marketingu a školení personálu až po architektonický návrh exteriéru interiéru,“ prohlašuje obchodní ředitel pivovaru Bernard Zdeněk Šípek. Tým obchodních sládků poté učí hospodské správné čepování piva, péči o pivní techniku a pivo nebo třeba historii pivovaru.
Pivovary dobře vědí, co dělají. Prodeje točeného piva klesají už několik let, protože lidé si raději koupí lahev domů nebo vypijí raději méně ležáků než více desítek. Některé hospody, hlavně vesnické, po zavedení protikuřáckého zákona zavřely úplně.
„Ve vesnicích je skutečně častým případem úplné zrušení místní hospody. Štamgasti to řeší nákupem vlastního výčepu a scházejí se třeba u někoho v garáži nebo v pergole, společně se složí na sud piva a střídají se v obsluze,“ popisuje Šípek z Bernardu.
Hospody, které chtějí nejen přežít, ale i vydělávat, se proto musí snažit přitáhnout zákazníky. A pro pivovar je každá živá pípa dobrá. Ve vyloženě malých vesnických hospůdkách se podle hospodských osvědčuje i několikrát do roka pořádání nejrůznějších akcí. Na těch se pivovary zpravidla také podílejí.
„Pořádáme pět akcí na rok, na masopust v únoru, o Velikonocích, selátko v červnu, svatováclavskou a teď nás čeká poslední čertovská,“ popisuje Libor Bláha provozující Hostinec U Burianů v Lužanech na Plzeňsku.
Na zmíněnou svatováclavskou pivovar dodal Bláhovi kýtu šunky, červnové selátko si hospodský koupil sám, ale pivovar vyrovnával pivem. „Nejlepší na tom celém programu je školení čepování piva, které proběhlo u mě v hospodě, kdy přijel sládek ke mně,“ popisuje Bláha. Hospodu už v pronajatém prostoru od obce provozuje od roku 2006, ale jen jako večerní „vedlejšák“. Přes den dochází do jiného zaměstnání.
„Mně se osvědčily některé akce i rok předtím, je zájem třeba o Velikonoční zpívanou. To se sejde i padesát lidí,“ popisuje realitu malé hospody v obci se 660 obyvateli.
Desítku nezdražili
Podobně to vypadá ve Čmelínech v témže kraji, kde Václav Bečvář už deset let ve svém domě provozuje Pánský klub Čmelíny. Jak sám říká, nadělil si ho ke 40. narozeninám. „Lidi potěší, když dostanou kýtu grátis nebo jedenáctku za jedenáct, přijdou rádi,“ souhlasí s tím, že akce pomáhají. Od pivovaru navíc dostal příspěvek na venkovní posezení.
Prazdroj se podle Mráze snaží vesnické hospůdky podporovat i tím, že desítku dodával dva roky za stejnou cenu. „Cena desítky je stejná, prémiová piva zvyšovala,“ potvrzuje Bečvář s tím, že právě desítku Gambrinus za 22 korun mají na každodenní pití, ale občas narazí i jedenáctku či dvanáctku.
Rozdíl mezi malými venkovskými hospodami a těmi ve městě spočívá také v tom, že v těch větších se zpravidla vaří. Celkový obrázek pro pohostinství byl i díky ekonomické situaci lepší. Podle prezidenta Asociace hotelů a restaurací Václava Stárka došlo už loni poprvé po letech k nárůstu tržeb v průměru o devět procent a počet hostů stoupl o pět procent.
„Zákazníci chtějí širší sortiment piv a ostatních nápojů, speciality v jídle, efektivní rychlou obsluhu,“ shrnuje nynější očekávání návštěvníků restaurací Stárek.
Prazdroj každoročně dělá hodnocení všech svých 25 tisíc podniků podle dvanácti kritérií. Za poslední rok se minimálně o jeden stupeň zlepšilo téměř 6,5 tisíce hospod. A ten zbytek?
„Buď zůstaly na stejné úrovni, nebo se zhoršily. Ale těch 6,5 tisíce řeklo, že se chce dál zlepšovat, ne jen přežívat. A my chceme podporovat ty úspěšné,“ dodává Mráz.
Zdroj: https://ekonomika.idnes.cz/ | Autor: Martina Patočková
