Výrobce pivních speciálů ze Svijan opatrně vykračuje na nové zahraniční trhy. Oťukává si spolupráci s německým Lidlem, první várku plechovek vyslal lodí přes Atlantik do USA. Export je pro něj také cestou, jak zmírnit nepříjemný celoevropský trend, který pivovarům snižuje odbyt piva na čepu.
Pivovarům dlouho klesá objem dodávek piva do restaurací. Je to celoevropský trend. Dá se s tím vůbec něco dělat?
Podíl sudového piva klesá i nám, i když jsme na tom lépe než celý trh. Poslední dva měsíce tento trend naštěstí zpomalil. Loni byl podíl sudového piva na celkovém výstavu 43 procent, v prvním letošním pololetí klesl na 41 procent, ale v červenci vzrostl na 49 procent. Počet tuzemských hospod, kde se čepuje naše pivo, nám stagnuje – jsme zhruba na třech tisících. Doháníme to ale exportem. O naše sudové pivo je v zahraničí větší zájem a celkový objem piva prodávaného do hospod díky tomu klesá pomaleji.
Přišli jste o část hospod kvůli EET?
Ano, ale nejen kvůli elektronické evidenci tržeb. Morových ran bylo v minulých letech asi pět. Kromě EET to byl protikuřácký zákon, omezení heren, zákon o ochraně zdraví a kontrolní hlášení, všechna tato opatření měla velký dopad na venkovské hospody. Přišli jsme o stovky hospod, ale nevidíme přesně, který z těchto faktorů hrál největší roli.
V minulosti se mluvilo o tom, že byste otevřeli síť vlastních pivnic. Restaurace má mnoho pivovarů, některé dokonce více konceptů. Je to v plánu?
Nemáme hotový koncept, stále o tom přemýšlíme. My dobrým zákazníkům vypomáháme třeba s výstavbou tankovny ve svijanských barvách, s designem v dřevěném dekoru. Ale nemáme na to univerzální šablonu. Vycházíme ze společných designových prvků, které přizpůsobujeme individuálnímu prostoru.
Před šesti lety jste vůbec nevyváželi, teď míří za hranice každé desáté pivo. Je pro vás export jednou z cest, jak dál růst?
Rozhodli jsme se využít příležitosti, protože české pivo je výborný vývozní artikl. Samozřejmě to souviselo i s postupným poklesem prodeje sudového piva. Nejsme v exportu moc agresivní, protože trvanlivost našeho sudového a lahvového piva je omezená a ani nechceme vyrábět pivo s dlouholetou trvanlivostí. V současnosti vyvážíme zhruba devět procent vyrobeného piva.
Kde se vám v zahraničí nejvíc daří?
Nejsilnějším trhem je pro nás Slovensko. Sudové pivo vyvážíme i do Německa, teď jsme se navíc prosadili v německém Lidlu, kam jsme zatím poslali první tři kamiony. Snažíme se exportovat do Polska. První kontejner piva v plechovkách jsme vyvezli také do USA, kde čekáme na další zakázky. Je to takový pokus. Do Maďarska vyvážíme pár kontejnerů. Pronikáme také do Chorvatska.
V Chorvatsku jste začali opatrně, nabízeli jste pivo v soudku českým turistům. Koho dalšího chcete oslovit?
Původně jsme pivo nabízeli českým turistům, teď chceme naučit pít naše pivo i Chorvaty. Není to jednoduché, hospodští tam mají silnější vazby na místní pivovary. Počet hospod, do nichž dodáváme, nám meziročně narostl z dvaceti zhruba na padesát, ale stále tam dodáváme relativně malé objemy. Před pár dny jsme do Chorvatska také vyslali první várku plechovek. Museli jsme u nich upravit design, protože podle tamní legislativy jsou vratným obalem.
Plechovkové pivo vyrábíte už delší dobu, ale využívali jste k tomu externí stáčírnu. Loni jste dokončili největší investici v historii, linku na plechovky za sto milionů korun. Plechovky jsou nejrychleji rostoucím obalem. Jak zapadají do vaší strategie více exportovat?
Sledovali jsme, jak roste trend plechovek. Na vzestupu jsou iv zahraničí, přestože tam rostou trochu pomaleji. Chování spotřebitelů se zkrátka mění, nechce se jim vracet lahve a plech je moderní obal. Také pro export jsou vhodnější, protože neřešíte vratné obaly. Proto i když považuji skleněné lahve za ideální obal, rozhodli jsme se pro investici do vlastní stáčírny plechovek. Plechovky jsou lehké a šetří náklady na dopravu. Druhým důvodem investice byly nedostatečné kapacity stáčíren, které navíc piva pasterují. A tak trochu to způsobila i nejednotná politika pivovarů ve vratných lahvích. Nejsou jedny lahve jako za totality. Každý má dnes jiné a pro řetězce je složité to třídit. V zahraničí je to ještě větší problém.
Jak vám plechovkové pivo pomáhá v exportu?
Hodně. Z piva, které jde na export, tvoří plechovky šestnáct procent. Stáčíme do nich šest druhů piva včetně jediného pasterovaného, kterým je nealkoholické pivo.
Bojujete za hranicemi cenou?
Válčit cenou nechceme. Pivo vaříme jinak, celý proces včetně ležení trvá déle, máme tradiční spilky a nabízíme pivo nepasterované iv plechovkách. V tom jsme unikátní, nikdo jiný na trhu to nenabízí. Dokonce ani v Evropě se nám nepodařilo najít pivovar, který by plechovkové pivo nepasteroval. Technologii nám tady už okukovaly i některé konkurenční pivovary. Dávali jsme totiž dlouho dohromady výrobní linku, kterou jsme si sami nakonfigurovali, a pro výrobce je to dobrá reference.
V minulosti jste řekl, že nepasterovaná piva se k exportu příliš nehodí. Vnímáte to teď jinak?
Neřekl jsem, že se nehodí. Pivo k exportu obecně musí mít dlouhodobou trvanlivost. Importéři vyžadují minimálně rok. My jim na nepasterované umíme nabídnout nejdéle půl roku.
Půl roku není krátká doba. Je to pro obchodníky problém?
Vezměte si, že jste importér, vozíte různé značky a každý vám nabízí produkty s roční trvanlivostí. My přicházíme s tím, že to chceme jinak, ale zato nabízíme pivo s příběhem. Pivo často ochutnají, zachutná jim a pak zkoušejí, zda jim neprodloužíme záruku. Trochu s tím válčíme.
Nejste součástí žádné velké mezinárodní pivovarnické skupiny. Vnímají vás za hranicemi jako neznámý pivovar z Česka?
Velmi se zvýšila informovanost lidí a české pivo je dobré téma k hovoru. Ale samozřejmě Svijany za hranicemi nikdo nezná. Těm, kdo mluví anglicky nebo německy, se jméno špatně vyslovuje a na východě, třeba v Rusku, název nepůsobí úplně dobře, protože připomíná slovo svině.
Plechovky jsou obrovským trendem. Do vlastní stáčecí linky investoval Plzeňský Prazdroj, Staropramen i Budvar. Ekologové ale upozorňují, že jsou největší zátěží pro životní prostředí.
Já si to nemyslím. Hliníkový plech je složité vyrobit, ale recyklace je velmi snadná. Myslím, že přijde legislativa, která zvýší efektivitu třídění a zpracování odpadu. V některých zemích jsou navíc zálohované systémy. Třeba v Německu se tím navýší cena piva o 25 eurocentů. Vidíte, jak se Němci vracejí do obchodu s nepomačkanými plechovkami, protože zmačkané stroj neumí přečíst. Na druhou stranu v Německu je trh s plechovkami výrazně větší než u nás.
Proč je v Česku taková poptávka po plechovkách? Češi jsou přece vysazení na cenu a neměli by chtít platit víc…
Asi se nám daří dobře. Ekonomika roste a spotřebitelé pár korun už tolik neřeší. My sami tento ekonomický růst pociťujeme při náboru zaměstnanců. Lidí je nedostatek a peníze přestávají být hlavním motivačním faktorem.
To už je takový evergreen, stěžují si na to snad všichni. Brzdí vás to?
Trh je přebraný. Nedaleko od nás je automobilka a shánět zaměstnance je neštěstí. V branži pracuji od roku 1992, ale tohle jsem nezažil. Nikdy jsme neměli vysokou fluktuaci, ale za letošní rok máme asi 45 nástupů a výstupů. To je třetina z celkového počtu.
Co s tím děláte?
Časté odchody vytěžují stávající zaměstnance. Zvyšujeme mzdy, máme třináctý a čtrnáctý plat, loni jsme výrazně zvedli příplatky za odpolední a noční. Benefity máme na celou stránku. V pivovaru ale potřebujeme pracovat na směny a pro řadu lidí je prvním problémem doprava.
Sháníme v regionech, kde je ještě nějaká nezaměstnanost, a lidem nabízíme ubytování. Přijdou, zaškolují se, což zaměstnává stávající pracovníky, jenže pak zjistí, že jim nevyhovuje směnný provoz, a přestanou chodit do práce. Případně se projeví špatná pracovní morálka a spolupráce není nadále možná. Nebo je zláká náborový příspěvek jiného zaměstnavatele a odejdou. Velmi to komplikuje plánování, i když jde o nahraditelné profese, jako je obsluha stáčecích linek, řidiči vozíků a manipulační dělníci.
Zemědělci počítají škody způsobené extrémním suchem. Máte vlastní chmelnice, jaká je tam situace?
Úroda chmele bude špatná, ale ještě se sklízí. Na rostlině je vidět, že chmel je dole ke sklizení a nahoře vegetace teprve začíná. Myslím, že úroda nebude dobrá, po chmelu bude velká poptávka, což bude vytvářet tlak na cenu. My si však vystačíme s vlastním chmelem a polovinu ještě zobchodujeme. Také úroda ječmene je nižší, ale byly i horší roky.
V českých obchodech často nabízíte jen Svijanský Máz. Proč se nedaří prorazit s ostatními pivy, když jste jedním z největších pivovarů zaměřených na speciály?
Snažíme se nabídnout celý sortiment, ale vybírají si. Chtějí zboží, které má na regálu vysokou obrátku. Svijanský Máz je jednoznačně naším nejprodávanějším pivem, tvoří 86 procent našeho výstavu. Druhým v pořadí je desítka se šesti procenty. Dvě procenta mají Svijanský Rytíř a Prémiový ležák 450. Svijany jsou největším výrobcem speciálních piv v České republice. Celkem vaříme čtrnáct druhů piv.
