„The Barn Beer je vlastně pivo ze stodoly“ říká sládek a spolumajitel pivovarů Radouš a The Barn Beer Honza Ilgner

Pivovar Radouš uvedl v činnost a ve známost ve Šťáhlavech zkušený sládek Vili Ilgner. Po přesunu pivovaru do Druztové u Plzně rodinnou štafetu postupně převzal jeho syn Honza. Základní řadu Radouš stále drží a rozvíjí. Navíc se pustil do vlastního úspěšného projektu pivních speciálů pod značkou The Barn Beer.  Náš rozhovor s Honzou Ilgnerem proběhl před Taptakeoverem v pivním výčepu sedm°.

Jak ses dostal k pivu osobně? Ve tvém případě asi doma…

Jako dítě jsem občas ochutnával pivní pěnu. Táta dělal v několika pivovarech – v Litovli, v Prazdroji, v Gambrinusu. Jako malý kluk jsem běhal v gumákách v těch sklepích s dřevěnými sudy a kulatými káděmi, které jsou dnes už jen pro turisty.

Jak jsi vnímal tu dobu, kdy se táta rozhodl rozběhnout vlastní pivovar Radouš?

To už mi bylo osmnáct a šlo to tak trochu mimo mě. Pivo jsem dělat nechtěl, moc mě to nezajímalo. Táta s myšlenkou na pivovar koketoval řadu let. Já jsem si chtěl jít, jak se říká, po svých. Chtěl jsem být fotograf a studovat jazyky. Nakonec jsem se ale nedostal na ty vysoké školy, kam jsem se hlásil a zamířil jsem na tátův popud rok studovat VOŠ na Podskalskou, abych si udržel status studenta. Nakonec mě pivo na Podskalské chytlo, zůstal jsem tam a vystudoval jsem potravinářskou technologii a biotechnologii. Hned po škole jsem nastoupil do pivovaru Stará škola v Chudenicích, který jsem rozjel a vytvořil tam portfolio piv. Po třech letech jsem zaučil nového sládka (spolužáka z Podskalské, který tenkrát vařil ve stále existujícím pivovaru Kout na Šumavě), protože přišel ten správný čas změnit prostředí. Zamířil jsem tedy do minipivovaru Příšov nedaleko Plzně.

Působil jsi také v dnes už neexistujícím plzeňském Pašákovi. Tam byl i táta. Je to tak?

Táta ten pivovar rozjížděl. Bylo to ještě před mým působením v Chudenicích. Majitelé Pašáka ho oslovili, aby jim sehnal technologii a zaučil sládka. Já jsem tam byl hlavně na praxi při škole, pak brigádně, ale dlouhodobě jsem tam nepracoval. Uvařil jsem tam dost piva a hlavně zaučil dva sládky. A když byl problém, tak jsem ho tam jel řešit.

A to už jsi fungoval v Radoušovi ve Šťáhlavech?

Ne. Když jsem začal spolupracovat roku 2017 s tátou, Pašák už neexistoval. Od roku 2017 do roku 2018 jsem byl současně v Příšově i u Radouše, protože táta potřeboval výpomoc. Mít na starost dva pivovary bylo hodně náročné. Do Příšova jsem si sehnal pomocníka, a nakonec jsem po roce pivovar opustil úplně, protože podle mého názoru je potřeba věnovat se na 100% jen jednomu provozu. Ještě jsem stihnul v Příšově zaučit nového sládka. Nějakou dobu jim to fungovalo. Nicméně majitel se po čase rozhodl, že z gastra odejde. Technologii prodal a pivovar skončil.

Už jsme ťukli do Radouše. Jak došlo k přesunu ze Šťáhlav do Druztové?

Mí rodiče hledali v okolí Plzně nějakou vhodnou nemovitost, protože plánovali přestěhovat se z bytu. Tak zabrousili do Druztové, kde byl k prodeji dům s velkým pozemkem a stodolou, i když už značně zchátralou. Líbilo se jim to a rozhodli se, že ten objekt koupí. Když jsem tu stodolu uviděl, tak jsem si sám pro sebe říkal, že je to jasné, že tam by měl vzniknout pivovar. V roce 2014 jsme začali budovat a 4. prosince 2019, po dlouhých šesti letech jsme uvařili první várku na technologii, kterou máme od společnosti Joe’s garage beer našeho kamaráda Pepíka Krýsla. Byl to dlouhý a náročný projekt, který však stále není u konce.

Technologie je jedna věc a druhá věc jsou ty vaše nádherné mozaiky vlastně takový Hundertwasser říznutý Gaudím. To je tátovo dílo?

To jsou tátovy dva architektoničtí idolové. Hundertwasser v Německu vybudoval i pivovar, z toho byl táta po jeho návštěvě unešený. No a při pobytu v Barceloně ho zas nadchly mozaiky. Takže se snaží po vzoru těchto dvou osobností tvořit něco svého. Má to i ekonomický a ekologický přesah. Použily se rozbité dlaždičky z různých obchodů s obklady, které by jinak skončily na skládce.

Jak došlo k tomu přechodu, když jsi Radouše od táty převzal?

V tom roce 2017, kdy jsem přišel na výpomoc, jsem si to pomalu začal řídit tak trochu podle sebe. Chtěl jsem začít realizovat svoje vlastní myšlenky. A proto jsem nejprve potřeboval pracovat někde sám. Dokázat nejen sobě, že to zvládnu. Táta totiž potřebuje získat důvěru. On je takový, že hodně věcí si nejraději dělá sám. Nakonec poznal, že mi důvěřovat může. Ví, že se nemusí starat, že mi záleží na tom, aby všechno fungovalo a abychom to dělali tak, jak nejlépe dokážeme.

Radouše jsi převzal a pak přišel tvůj vlastní projekt The Barn Beer, což je super název v souvislosti s tou stodolou. To tě napadlo jak? On je to skvělý nápad odlišit se od Radouše, protože Barn Beer má jiné portfolio…

Jak říkáš, dvě různá pojetí výroby jsem od sebe potřeboval odlišit. Jako nejrozumnější nápad se mi zdálo založit sesterskou značku. Nemělo smysl vytvářet novou firmu. Musel by se zřídit mimo jiné další daňový sklad. Takže pod jednou společností, která už má dávno veškeré papíry vyřízené jsem rozjel na začátku roku 2020 novou značku. Už když bylo v Druztové montování technologie na začátku jsem věděl, že chci vyrábět pivo v CK tancích a dělat moderní věci. Já jsem trendy vždycky sledoval, vždycky mě bavily. Třeba styly jako jsou NEIPA, kyseláče, různé typy pastry věcí, stoutů nebo i spontánně kvašená piva. Mám rád výrazné a netradiční chutě co se týče piva i jídla a rád objevuji nové. Říkal jsem si, že to pod značkou Radouš moc nejde, ta zní tak nějak konzervativně. Věděl jsem, že název musí být v angličtině, aby byl kosmopolitní, protože hlavní trh pro tahle piva je Praha a další větší města. Žije v nich dost cizinců a ti je rádi vyhledávají. Jsme ve zrekonstruované stodole z první republiky, tak jsem si říkal, že je dobré vázat název k tomu místu, aby to mělo příběh. Takže jsem slovo stodola přeložil do angličtiny a vznikl název The Barn Beer, čili doslova stodolní pivo, nebo volněji pivo ze stodoly. Podařilo se nám vytvořit i unikátní design společně s ilustrátorem Slakinglizardem.

Myslím, že je skvěle rozpoznatelný, což je ideální…

To je právě ten důležitý aspekt, který si ne každý uvědomuje. Prezentace je hodně důležitá. Dnes je dobré klidně i něčím šokovat. Může se šokovat i v negativním smyslu, ale to není zrovna to, co bych chtěl. Grafika Barn Beer se určitě pár lidem nelíbí, ale musí v tom chápat tu nadsázku. Ilustrace jsou vlastně karikatury a mají být vtipné. Nemají nikoho pohoršovat.

Radouš i The Barn Beer se rozběhli docela úspěšně. Ty jsi posílil tým v Druztové o sládkovou Tamaru Dolníčkovou. Jak došlo k vaší spolupráci?

Nějakou dobu jsme o sobě věděli. Když jsem sháněl někoho na výpomoc do Příšova, tak mě Tamara dokonce oslovila. Tou dobou jsem už ale zaučoval jiného sládka. Práce okolo těch dvou značek je plno a v jednom člověku se dvěma pomocníky se to už zvládat nedalo. Ještě když jsme chtěli expandovat a začít vyrábět piva víc, tak jsem někoho potřeboval. Měl jsem chvíli i brigádníka, což byl super pracant, ale nebylo to časově tak flexibilní. Tamara mi napsala sama, že se stěhuje do Plzně, jestli náhodou někoho nesháním. A tentokrát napsala zrovna ve správný okamžik. Potřeboval jsem někoho, kdo má k téhle práci vztah, kdo tím žije, což Tamara splňuje. A to je vlastně alfa a omega, aby to člověk nedělal jen tak, že dostane výplatu a tím to končí. Funguje nám to dohromady dobře, dobře se doplňujeme, když tvoříme receptury. A máme oba rádi podobná piva.

Barn Beer je ještě zajímavý kooperačními várkami. Dnes tu v sedm° pijeme společnou várku s Čestmírem, báječná je třeba Ummagumma s Falkonem, která získala ocenění i na letošní Jarní ceně sládků… Jsou kooperace nějakou další cestou?

Poslední dobou mě ty collaby baví. Člověk se podívá někam jinam, já cestuji rád, a ještě to má přidanou hodnotu, že se seznámím s novými lidmi. Když se pivo povede, je to dobrá reklama pro oba pivovary a důkaz toho, že u nás není žádná velká konkurence, spíš jsme taková velká rodina a vzájemně se podporujeme.

Myslíš, že pivo prodává jen kvalita nebo i obal, marketing?

Jak jsem říkal před chvílí. Pivo prodává hlavně obal a marketing. Ale problém je v tom, že když obal je krásný, marketing skvělý a pivo na vylití, tak už si ho stejně nikdo znova nekoupí. Výsledek je takový, že ani v jednom tom aspektu se nesmí ubírat. Dnešní doba po nás vyžaduje vše perfektní a my to tak chceme dělat.

Máš nějakou představu, plán nebo sen uvařit pivo jaké jsi ještě nedělal?

Co bych chtěl udělat, a nikdy jsem neudělal, to je spontánně kvašené pivo. Protože to je prostě jinde. Postupně si sháním informace. Je to dlouhodobý proces. Je třeba porozumět hodně věcem z mikrobiologického hlediska. Jak se získává kultura, jak ji pomnožit, co obsahuje za mikroorganismy. Je tam hrozně otazníků. Nezbývá než to zkusit, nějakou představu mám, ale ještě to není dotažené. Takže až přijde vhodný čas. Hodně se věnuji obchodu, prezentaci a všemu okolo a to ubírá hodně času na studium. Takže bych vlastně zase potřeboval dalšího člověka nebo dva, abych mohl dělat to, co bych chtěl.

Proč bychom měli pít právě Vaše piva?

Protože si stojím za kvalitou. Myslím, že to děláme svědomitě, že tomu dáváme všechno. A můžete se o tom přesvědčit i v aplikaci untappd, kde jsme momentálně na čtvrtém místě mezi všemi pivovary v České republice. Já se nerad chlubím, ale kdybych měl říct, proč by si někdo měl dát moje pivo, tak že tam ta kvalita je a je potvrzená tisíci pozitivními ratingy.

Tak ať se vám moc daří.

Děkuji za pozvání. Přeji všem ať mají štěstí jen na samá kvalitní piva.

Ptal se Milan Plch
Pivovaři.cz