„Všechny nápady vznikají u piva,“ prozradil v rozhovoru majitel Únětického pivovaru Štěpán Tkadlec.
Únětický pivovar sahá svou historií do počátku 18. století. V roce 2010, kdy zdevastovaný areál bez technologie koupili manželé Lucie a Štěpán Tkadlecovi, nastal obrat k lepším časům. O rok později se tu už opět začalo vařit pivo a za deset let existence se stal nejen výborně fungujícím pivovarem, ale i místem setkávání a kulturních akcí. O minulosti, ale především o současnosti a budoucnosti jsme si povídali s majitelem Štěpánem Tkadlecem.
Váš první sládek pan Vladimír Černohorský na váš nápad koupit Únětický pivovar prohlásil, že obdivuje lidi, kteří by si mohli koupit Ferrari a místo toho si pořídí pivovar. Neřekli jste si někdy, že by to Ferrari vám přineslo klidnější život a nelitovali jste nikdy této koupě?
On to heslo Láďa říkal rád, ale samozřejmě pro nás to byl záměr dalšího vývoje a živobytí. Takže to je taková nadsázka. Pořídit auto, které stárne, nevydělává peníze. My jsme koupě nikdy nelitovali. Investice byla částečně na leasing, který se vrací a z toho Ferrari by se to nevracelo.
Vrhnout se do přestavby starého pivovaru v katastrofálním stavu, to chce kus odvahy. Překvapilo vás něco po té dlouhé cestě postupných rekonstrukcí nebo zaskočilo něco. Měli jste úplně na začátku přesné představy, jak to půjde?
Překvapení byla celá řada, a to až do dneška díky opatřením, která jsou v současné době, což jsme samozřejmě taky nečekali. To první rozhodnutí bylo, že si zkusíme otevřít vlastní pivovar a koupit tenhle objekt. Pořád to byla taková teoretická úroveň. Ale pak když jsme ho koupili a rozjeli jsme to, tak už to byla velká zodpovědnost. Řešili jsme spoustu problémů. Vzhledem k tomu, že se nám to podařilo vyřešit, tak to dnes funguje.
S vaší manželkou máte vystudovanou vysokou chemickotechnologickou školu, takže k pivu blízko. Napadlo vás někdy během studií nebo potom když jste pracovali ve firmách, že byste šli do takového pivovaru nebo směřovali jste tam?
Původně ne, my jsme se seznámili ve velké společnosti ve Staropramenu a měli jsme představu, že zůstaneme zaměstnanci ve velkém pivovaru. Ale přišla tahle možnost, tak to tak dopadlo.
Velmi zajímavý prakticky velmi podobný příběh manželské dvojice při rozběhu historického pivovaru ztělesňují manželé Křížovi z Hostomic. Vy jste už i nějakým způsobem spolupracovali. Můžete to rozvést?
My se známe se Štěpánem, vážíme si jeho práce, dokážeme s ním spolupracovat. Jednou tady vařil speciál vídeňský ležák, který jsme dělali ve spolupráci. Je to pivovar, který to dělá dobře a máme ho rádi.
Zajímavý na Únětickém pivovaru je přesah. Vzniklo tady vlastně centrum pro řadu akcí. Vrhli jste se třeba i do pohádky, v knižní formě, divadelní, kdy jste zapojili i vaše dcery. Jak vznikají tyto nápady, jak vás napadla ta pohádka?
Všechny nápady vznikají u piva. To je jasné. My jsme od začátku chtěli, už v těch prvních úvahách o koupi pivovaru jsme chtěli spolupracovat s obcí. Byli jsme u starosty Vladimíra Vytisky, který je starostou dodnes, a předhodili jsme mu náš záměr. Bavili jsme se o tom, aby pivovar, který byl historicky vždycky propojený s obcí, mě vzájemně co nejlepší spolupráci, abychom si vycházeli vstříc. Výhoda je, že Únětice jsou poměrně kulturní obec, je zde spoustu akcí díky tomu, že starosta je kulturní člověk, hudebník, spolupráce se přímo nabízí a my jsme za ni vděční.
Takže úplně od začátku vše fungovalo a nebyl ze strany obce žádný problém?
Problém nebyl. On byl nadšený, i když tomu trošku nevěřil, protože těch zájemců tu před námi bylo více. Ale od začátku podpora obce byla a my se také snažíme obec podporovat, takže vzájemná spolupráce funguje dobře.
Na letošní květen připravujete nebo jste připravovali 10. výročí obnovení Únětického pivovaru. Myslíte si, že oslavy mají šanci proběhnout nebo máte nějaký náhradní plán, když to nebude kvůli restrikcím možné?
My vnímáme tento celý rok jako výroční. 15. května tu oslavu uděláme, byť třeba jen skromnou v rámci firmy. Kdyby se to nemohlo uskutečnit, tak bychom našli náhradní termín, až to bude možné. Celý tento rok vnímám jako výjimečný rok.
Jak moc se dotknul vašeho pivovaru tenhle šílený rok plný restrikcí a omezení?
Tak samozřejmě dotkl se nás výrazně. Propady, když jsou zavřené restaurace, jsou velké, protože naše za normálního provozu máme zhruba 90 % sudového piva, které rozvážíme. To, když ze dne na den spadnete na nulu, tak je to pro pivovar smutné. Nám se podařilo něco nahradit prodejem v lahvích PETkách a plechovkách, ale je to výrazně míň. Dopad je značný.
Dopad je samozřejmě do ekonomiky. Museli jste propouštět nebo se snažíte pořád stav lidí držet? A asi to bude mít dopad i do budoucna. Budete se snažit i po takhle těžké době kulturní akce podporovat?
Nemuseli jsme nikoho propouštět, je pravda, že byly nižší příjmy zaměstnanců, ale tam bylo pochopení. A věříme, že se byznys znovu rozjede, že půjdeme dál a samozřejmě kulturní akce jsou pro nás důležité i z důvodu reklamy a propagace. My je chceme dělat.
Kolik lidí pivovar zaměstnává v současnosti?
V hlavní výrobě je jich pět a devět lidí na rozvozu, takže výrobní část čtrnáct plus obchodní zástupce a my.
K tomu ještě asi naskakuje restaurace, když je tedy v provozu?
Restaurace je dceřiná oddělená samostatná společnost s ručením omezeným, která patří k nám, a to je dalších zhruba patnáct lidí.
Mně se u vás líbí i ty drobné nezvyklé nápady jako je třeba Únětická unce. Jak vznikla a jak byste jí představil?
Jsou to samozřejmě nápady od piva. Původní záměr vzešel od našeho kamaráda Tomáše Kočiše s tím, že to bude měna, která je krytá Únětickou dvanáctkou. Nepodléhá inflaci a její hodnota je stabilní. Začali jsme ji prodávat za 28 Kč před sedmi lety a dnes ta cena je 44 Kč. Je to ideální investice, takže když si každý měsíc koupíte jednu unci, tak v důchodu pak máte vlastně zajištěný důchod, co se týká piva. My jsme původně chtěli, aby se to rozšířilo do restaurací a tenhle záměr se úplně nepovedl.
Ale myslím, že je to minimálně pěkný suvenýr.
Suvenýr a někteří lidi to používají na dárek.
Měli jste úplně od začátku jasno, že se chcete věnovat spodně kvašeným pivům a že základem bude poctivá desítka a výborná slušně prochmelená dvanáctka?
My jsme v tom měli poměrně jasno, a právě první setkání s Vladimírem Černohorským, když jsme seděli v restauraci Zlý časy, jsme si to poměrně rychle vyjasnili a on ocenil, že chceme vařit desítku a dvanáctku a že se nechceme pouštět do nějakých speciálů a nějakých improvizací. Takže záměr byl jednak od nás a určitě i od Ládi. Máme čtyřikrát, pětkrát do roka spodně kvašené speciály a jiné nechceme. Je to naše cesta.
Pijete piva z jiných pivovarů? Sledujete pivovarskou scénu? Zaujalo vás něco?
Určitě ochutnáváme. Děláme si interní degustace. Já se snažím pít spodně kvašené desítky, dvanáctky a těch skvělých piv je celá řada.
Plánujete nějaký další rozvoj?
Měli jsme naplánované investice do technologie, optimalizace nějakých procesů, to je díky situaci odložené. Investice do výroby do technologie je už částečně realizovaná. Přijde ještě nějaká obnova a nějaká modernizace a spíš bychom se zaměřili na rozvoj objektu jako takového. Tady je spoustu volného nevyužitého místa. Hledáme možnosti, třeba ubytování, ale to jsou spíš zatím ideje.
Ptal se Milan Plch
Pivovaři.cz
