„Nudit se minimálně patnáct let ještě nebudu“ prozradil o svých plánech do budoucna majitel pivovaru Albrecht Marek Vávra.
Albrecht z Valdštejna, Franz Clam-Gallas a Marek Vávra. Možná Vás takto postavená trojice osobností udiví. V zámeckém pivovaru pod hradem a zámkem ve Frýdlantu zanechal každý z nich výraznou stopu. A protože s prvními dvěma z uvedených pánů si už nepopovídáme, zasedli jsme v pivovaru Albrecht s majitelem Markem Vávrou a u dobrého piva se ptali na minulost, současnost i budoucnost pivovaru v rozhovoru, který se stočil i k historii a politice.
Nepovažujete zpětným pohledem koupi a celou záchranu pivovaru vlastně těsně před jeho demolicí za šílený krok, který byste si podruhé rozmyslel?
Šílený krok to od počátku byl a pořád je. Ta cesta je dlouhá a těžká. Na druhou stranu, co by Vás naplnilo více než po sobě nechat zachráněnou památku, která by jinak už nestála. A pokud se té památce vrátí původní účel, to je v tomto případě pivovar, tak je to o to krásnější. Je to životní pouť. Nelituji toho.
A protože si těžko někdo dokáže představit co vše taková postupná obnova a rekonstrukce areálu obnáší, co Vás v tom celém řetězu všech nutných kroků nejvíc překvapilo?
Nejvíc mě překvapil ten hlavní hendikep, který tady v Sudetech je. Vlastně ať to opravíte a dáte tomu svou vizi, tak to pořád nemá hodnotu. Nejsložitější pro všechny v oblasti Sudet, kteří budou mít chuť se vydat podobnou cestou, třeba i v menších objektech, bude problém s financováním. Protože podle odhadů bank nikdy nebude mít ta budova takovou hodnotu, aby se ji vůbec vyplatilo opravovat. To je na tom nejsmutnější. To je mi líto. Proto dneska můžeme vidět centralizaci do velkých měst, směrem ku Praze, ale ty okraje republiky, které jsou chudší, tak se příliš nerozvíjejí. Tam by měl asi zasáhnout stát, nebo by měl nějak korigovat bankovní úvěry, protože tady v této krajině je to velká šílenost a nelze čekat podporu financování pro takový projekt. Bohužel.
Máte tedy jasnou představu, jak bude areál pivovaru vypadat po úplném dokončení všech rekonstrukcí a je vize dokončení reálná v čase, na který dohlédnete?
Ještě doplním předchozí otázku. Tady se to daří díky tomu, že máme podporu drobných investorů, jinak by to tady nebylo. Jim patří velký dík. Velké banky zajímají developerské projekty v Praze, a ne záchrana pivovaru ve Frýdlantě. Bohužel.
Co se týká té vize, tak je to jednoduché, sedíme tady pod portrétem Franze Clam-Gallase, což byl jeden z nejvýznamnějších panovníků tady v oblasti. Umřel roku 1930 a byl to jeden z nejbohatších šlechticů. Pivovar přebudoval významně v lech 1890 a 1898 po svém otci Eduardovi. Z té doby je renezanční nebo klasicistní podoba areálu. Před tím byla barokní z doby Albrechta z Valdštejna. My ji chceme dodržet. To znamená, že jdeme k podobě z roku 1898.
Platí to i o obchodu. Cílem je dostat se na původní výstav ze dvacátých a třicátých letech minulého století, kdy vlastně v pachtovní, tedy nájemní smlouvě měl propachtovatel a nájemce napsáno, že musí uvařit alespoň 30.000 hektolitrů piva ročně. Nejvyšší roční výstav byl 42.500 až 43.000 hektolitrů piva. A to je i náš cíl. Dnes už tu máme technologii, která to zvládne, takže postupným nárůstem, kdy rosteme o desítky procent ročně, se chceme k tomu původnímu výstavu dostat. Je to výstav, který ekonomicky uživí takovou budovu. Ač by se mi líbil malý minipivovar, tak pro záchranu této budovy to není možné. Máme proinvestováno cca 150 milionů, dostali jsme 40 milionů dotaci na areál a cca 20 milionů dotaci na technologii. Ty dotace nám nepomohly tak, že bychom měli náskok před ostatními pivovary, naopak jenom dorovnávaly zčásti ten rozdíl, kdy někdo dělá pivovar v nové budově nebo v ne tak staré budově. Tím se jen stírá rozdíl investic. Nám by se vyplatilo nemít dotaci a třeba zachránit betonovou budovu jakou má třeba Zichovec. Na druhou stranu bychom neměli historii sahající až do roku 1381.
Skočím zpět tentokrát já. Vy jste zmínil v odpovědi drobné investory. Mně se líbila už vaše předchozí akce pro investory Adoptuj štěně. Teď máte úplně novou akci Budujeme pivovar Albrecht. Mohl byste ji představit?
Areál jste viděli, takže vidíte, že je opravený asi z půlky a já jsem přemýšlel, jak by to ještě dlouho trvalo opravit našimi silami. Trvalo by to tak patnáct až dvacet let. Takže jsme si řekli, že bude lepší se o část pivovaru podělit s těmi, kteří nám pomůžou ho opravit dříve, a to za pět až deset let. Aby ta vize byla bližší. Technologii máme, vyrábět jsme schopní 40.000 hektolitrů, ale potřebujeme vybudovat hotel. Sedíme teď v malém výčepu, chybí nám restaurace a terasa nad řekou. Lidi, kteří sem přijedou, se nemají kde ubytovat, a to platí nejen o pivovaru, ale i o celém Frýdlantu. Takže tímto směrem chceme jít.
Nezačnete se nudit až bude hotovo?
Já si myslím, že vše potrvá ještě deset, patnáct let. Teď je mi pětačtyřicet. Nudit se minimálně patnáct let nebudu. Navíc na nás leží i tíže obchodu. Vloni jsme udělali 9.134 hektolitrů. Covid nás přinutil v březnu loňského roku zrušit 85 % prodejů ze dne na den a tím nás přinutil dělat lahve. Museli jsme koupit etiketovací linku a najít prodeje ve stejné výši jako předchozí rok, ale jinak. To se nám povedlo. Samozřejmě za cenu toho, že máme více nákladů s lahvemi, s přípravou a s logistikou. Například kamiony neprojedou barokní branou. Kdyby dnes covid nebyl, tak bychom k tomu mohli přičíst bez problému těch předchozích 8.500 hektolitrů a jsme už na 17.000 hektolitrech, což už je nad polovinou cíle. Teď se těšíme, že už snad ta vlna odpadne. Už vidíme, jak lidi kolem pivovaru chodí a těší se, až covid skončí.
Název Zámecký pivovar Frýdlant se změnil na jednoduchý Albrecht. Ten se obecně používal prakticky celou dobu. To byl důvod změny, nebo je v tom ještě něco jiného?
Hlavní důvod byl, že nás lidi znali jako Albrechta. Navíc je tu nějakých pětadvacet zámeckých pivovarů, takže už nebylo jasné, o který pivovar jde. Navíc Frýdlant ne každý zná. Tak jsme název přizpůsobili tak, že se jasně jedná o nás. Vyžádali si to zákazníci. Albrecht z Valdštejna byl první velký donátor kraje, navíc spíš pirát než dobrodinec oproti Franzi Clam-Gallasovi. Díky tomu, že napájel svou stotisícovou armádu pivem hlavně odsud, ale i z jiných pivovarů, tak masivní rozvoj pivovaru proběhl právě v době Albrechta z Valdštejna. Proto se na něho odkazujeme i v novodobé historii.
Albrecht se stal vlastně Vaším rodinným podnikem. Platí to stále a bude to platit i v budoucnu?
Určitě dáváme prostor vstoupit lidem, které teď oslovujeme crowdfoundingem. Strašně mě překvapil jejich zájem. Bylo to postavené na malé balíčky s odměnami, a nakonec je absolutně největší zájem o finanční vstup do pivovaru. My jsme to dali jako možnost lidem, kteří mají zájem a chtějí investovat svoje peníze a zároveň tak chtějí pomoci zanechat odkaz českého řemesla a českých industriálních a řemeslných staveb. Spojují jak zhodnocení peněz, tak i životní cíle, aby podpořili něco, co je české, echt a hezké. Nám to krásně akceleruje rozvoj. Jinak to nemění nic na tom, že tady v pivovaru dělá hodně rodinných příslušníků, ale nejenom oni, což je dobře.
Do jakých zemí se vám daří exportovat pivo?
Neběží to ještě úplně tak, jak bych si přál. Samozřejmě největší export je na Slovensko, do Polska a Německa, které máme za humny, takže tam taky dovážíme pivo a povedl se teď malý zázrak v době covidu, kdy jsme dodávali do Londýna téměř 300.000 lahví. Ten výpadek během ledna, února a března, který je zapříčiněn zavřenými hospodami jsme krásně nahradili dodávkou piva do Anglie. Zajímavé je, že v tendru, kam šla tři piva, vybrali dvě naše značky. Já jsem očekával zájem o ležák, ale vybrali si „ejla“ a stout. což je super, protože je to stejné, jako kdyby k nám z Londýna vozili plzeňský ležák.
Takže ta šílená doba, která stále ještě trvá, jak se vás vlastně dotkla? Jak moc ovlivnila chod pivovaru?
Ovlivnila ho hodně. Za prvé byl výpadek při první vlně, než jsme se zorientovali, za druhé je pořád potřeba mít na paměti, že i když lahev piva stojí stejně jako pivo ze sudu, tak to nese náklady – na lahev, na etiketu, na linku, která tady nebyla a na větší pracnost. Takže pokles obratu máme asi
o 20 %. Cena piva je nižší. Nemohli jsme jít cestou jako malé pivovary, které jsou v pivotékách pořád drahé, protože je to jiné, když vyrábíte stovky nebo nižší tisíce hektolitrů. My jsme potřebovali prodávat 9.000 – 10.000 hektolitrů. Oslovili jsme malé večerky, ať už vietnamské nebo české a ty nás podpořily. Podpořili nás také lidé nakupující pivo z okénka. Prodáváme lahve s nízkou marží, aby byly dostupné pro lidi, kteří pili do té doby jen průmyslové pivovary. Blížíme se se shora k ceně piva průmyslových pivovarů, tím pádem učíme lidi pít jiné než průmyslové pivo a ti lidé se nám pak vracejí zpátky. Plnící linka nám zůstane navždy. Na konci roku si budeme moct říci, že jsme udělali zase dvojnásobný výstav. To by bylo super.
Podporujete řadu místních akcí, a to i v loňském dost těžkém roce. V současnosti je situace ještě horší. Budete i přes tuto těžkou dobu pokračovat? Připomenu třeba unikátní výstavu Frýdlantsko Franze Kafky. Budete v tom pokračovat i přes tuto dobu, kdy vám přece jen peníze budou chybět?
Většina těch akcí je ztrátová. To znamená, že budeme muset být opatrnější s podporováním těchto akcí, než se zpátky trh otevře. Na druhou stranu, pokud bude kdokoliv chtít využít areál bez jakýchkoliv dotací od nás, tak rádi vyjdeme vstříc. Jinak Kafka, kterého jste zmínil, je velkou personou na Frýdlantsku, aniž by to bylo v širším povědomí, protože tady působil a defacto Zámek, který je z jeho děl nejznámější, psal ve Frýdlantě. Chodil tady kolem pivovaru přes most na zámek ke
Clam-Gallasům a psal ten román.
Vrátím se k pivu. Pijete piva z jiných pivovarů nebo jen vaše?
Kdybyste se teď podívali do auta, tak zjistíte, že mám plné auto piv z jiných pivovarů. Piju pivo moc rád. Už nechutnám tolik jako dřív, ale mám strašně rád Čestmíra i ostatní pivovary. Je to inspirativní. Ochutnávám rád Zichovec, který je dnes etalonem mezi craftovým pivem. Ondřej Husák tam vlastně zastavil rozvoj a soustředí se na speciály a dražší piva. Rád je ochutnám. Dám si rád Volta, samozřejmě Matušku, který naučil Čechy pít „ejly“ a mám ho strašně rád, MadCat a další…
Vstoupil jste i do politiky. Co Vás k tomu vedlo? Co to přineslo nebo vzalo? A chtěl byste se politice věnovat i v budoucnu? Dalo Vám to něco ve vztahu k pivovaru? S čím jste tam šel? Jaká byla motivace?
Ono to vzniklo spíš tak, že když byly senátní volby v roce 2016 tak mě oslovili z několika politických stran s tím, že se nám tady ve Frýdlantě něco hezkého povedlo, protože šlo o post senátora za Frýdlantsko a Liberecko. Dnes jsme v zámeckém okrese, jak se říká Frýdlantu. Tady nebylo nic. Dnes když se podíváte, tak sem jezdí autobusy. Návštěvnost pivovaru je stejná, ne-li větší než náměstí. Tak jsem si říkal, že pokud člověk chce nějakým způsobem propagovat pomoc ostatním, tak by to mohl zkusit přes politiku. Kývnul jsem na účast v senátních volbách a tím jsem se dostal do politiky, aniž by mě to před tím někdy napadlo. Nezvítězil jsem, zvítězil pan Canov. Byl jsem s ním ve finále a bylo to zajímavé. Zkušenost je to zvláštní. Z hlediska podnikání a přístupu k životu obohacující v tom, že vím, jak funguje státní správa, městská správa, krajská správa, to jsem do té doby netušil. Dnes mám náhled z obou stran, ale je to velmi vysilující. Hlavním cílem je pořád zachránit pivovar. Zjistil jsem, že tím pomůžu krajině kolem sebe nejvíc, a i když tu nebudu, tak ten pivovar bude stát a bude dál vařit pivo. Když to dělal 700 let, tak by to mohl dělat alespoň dalších 100 let. To je asi největší přínos.
Jsem zastupitelem a radním v Liberci. Zjistil jsem, že toho moc v politice nezměním. Ke stejnému výsledku došel i pan Dědek z Jablotronu. Ten říká, že nutkání podnikatele měnit věci rychle v politice nefunguje. Navíc je tam tolik tlaku a tolik politických dohod, že tam jsem potom mezi těmi lidmi trošku mimo a jako blázen, protože chci něco hned. Je nutno se dohodnout a udělat ústupek. Velmi zvláštní. Klidně bych šel do senátních voleb znovu, i když asi pana Canova neporazím. To by mi asi nevadilo. Chybí tady silnice, která pořád není dostavěná, celé Frýdlantsko je opomenuté, peníze sem z kraje ani ze státu nedotečou, ačkoliv je to stejně chudý kraj jako Šluknovsko nebo Ostravsko. Ten kraj by si to strašně zasloužil. To byla ta moje motivace. Já mám třeba hodně rád pana Kosatíka a protože mám rád historii tak čtu knížky o Janu Masarykovi a Tomáši Garrigue Masarykovi. On říkal krásnou věc, že vlastně svoje myšlenky neprosadí bez zázemí politické strany. On byl podporovatelem a jeho podporovala sociální demokracie. Jasně deklaroval, že sám o sobě by bez vlivu politické strany nedokázal to, co dokázal. Na druhou stranu potom s těmi politickými stranami velmi bojoval a měl to hodně těžké i z pozice prezidenta. Takže tady je ta moje motivace změnit svět kolem sebe k lepšímu.
Je tady ve Frýdlantu od začátku podpora zastupitelů města v pivovarnictví nebo v tom, jak dáváte pivovar dohromady?
Je tu veliká podpora starosty Dana Ramzera. V roce 2008 přišel bláznivý Vávra a říkal, že tady mají unikátní budovu, že sice vypadá jako zbořeniště, ale že to je technická památka, velmi starý pivovar, který sahá až do období renezance. Vlastně nikdo tady na to takto nekoukal. On ten pohled sdílel a dokázali jsme prosadit, že pivovar se nezboural, jak plánovali. Mělo tady být parkoviště pro hrad a zámek. Tehdy říkal: „Pojďme mu dát šanci, třeba ho to zachrání.“ To by stálo za rozhovor s panem starostou. Tehdy mi nevěřil, že se to povede a měl mě za blázna. Přišlo těžké období, kdy se pořád stavělo a nic tu nebylo. Byl tlak lidí z Frýdlantu, že se nic neděje, protože chtěli vidět všechno hned. Pak se to úplně otočilo a dnes nám sem jezdí strašné množství turistů, kteří jedou jenom za pivovarem a zjistí, že je tu nádherný zámek, nádherný kostel, nádherné náměstí, nádherné hradby, které nikdo nezná a je to takový malý Český Krumlov severních Čech, ale nikdo to neví.
Proč si myslíte, že by lidé měli pít právě vaše pivo?
Tak oni nemusí pít naše pivo. Mohou pít jakékoliv craftové pivo, které je dělané poctivě. Jenom ať si zjistí, jestli to pivo je uvařené z vody, sladu a chmele, jestli v něm je či není tetrahop a jestli tam je přidaný cukr. A když se nad tím takto zamyslí, ať pijí cokoliv, co jim chutná. Je to jako s vínem. Člověk má pít to co mu chutná a tělo si řekne, jestli chce potom další doušek.
Ptal se Milan Plch
Pivovaři.cz
