Jak se čepuje pivo, učila Plzeňanka Španěly, Italy, ale i třeba Japonce.
Martina Navrátilová (31) se narodila na Moravě, v kraji zaslíbeném vínu. S rodiči se ale přestěhovala do západních Čech. Žili v Domažlicích, v Janovicích nad Úhlavou a nakonec zakotvili v Plzni, což rozhodlo o jejím osudu. Dostala se do programu Ambasadoři Plzeňského Prazdroje a tamní pivo ji uchvátilo.
„Když jsem si ho poprvé zkusila načepovat, úplně mě sebralo. V průběhu vysoké školy jsem začala chodit na brigádu, dostala jsem se za výčep. Když jsem dostudovala, tak jsem už u piva skončila,“ líčí Navrátilová, která v roce 2015 uspěla v soutěži Pilsner Urquell Master Bartender a od roku 2016 školí výčepní z různých zemí světa. Díky této drobné blondýnce, kterou zná z televizní reklamy celá republika, si tak můžete dobře načepované pivo vychutnat třeba ve Španělsku či Dánsku.
Pijete pivo? Které vám chutná, samozřejmě kromě plzeňského?
Piju, mám ho ráda. Nejlepší jsou samozřejmě ta z Plzně. Mám je už naochutnaná a já jdu radši na jistotu. Když už jde o jiný pivní styl, dám si stout nebo kyseláče.
Jak dlouho trvá, než se člověk naučí opravdu dobře čepovat pivo?
Jeden plzeňský sládek řekl, že až po stovce vyčepovaných sudů. Až tento počet ukáže, že výčepní již umí načepovat pivo. Mě v roce 2015 hodně naučila práce v lokále, kde jsme měli obrovské návaly a byl veliký tlak na kvalitu piva, všechna musela být naprosto stejná. Díky tomu, že to bylo velice intenzivní a bylo toho hodně, to má člověk v sobě už zakořeněné, že to už nebude dělat jinak.
Když někdo řekne, že se pivo točí, reagujete slovy „točí se tramvaje“ či něčím obdobným jako mnozí další lidé z branže?
Už ne, už to nechávám být, když to člověk řekne jen jednou. My jako výčepní jsme tím pověstní, že jsme tím strašně otravní. (smích) Už dávno v minulosti se pivo čepovalo, ale říkalo se „natoč mi“, protože se netlakovalo plyny, ale tlakovalo se tím, že se otáčela páčka, která vytvářela tlak na pivo v sudu. Když přišel štamgast, tak věděl, že musí říct výčepákovi „Stando, natoč mi na dvě“. Neříkalo se dvě, ale na dvě, protože výčepní musel zatočit přesně na dvě piva, ani víc, ani míň, aby to teklo, nepěnilo…
Coby reprezentantka Plzeňského Prazdroje jezdíte po světě a učíte výčepní čepovat pivo. Jak dlouho už to děláte a do kolika zemí jste zavítala?
Začala jsem v roce 2016, kdy moje cestování také bylo nejintenzivnější. Byla jsem ve Španělska, Slovinsku, Srbsku, Německu, Dánsku, Chorvatsku, Maďarsku, Belgii, Itálii… To už je asi všechno, ale mnohde jsem byla opakovaně. Navíc nejezdím školit jen do zahraničí, ale jezdí se lidé učit i k nám do Česka, a to už je opravdu celý svět, jmenovat mohu Japonsko či Čínu. To jsou super disciplinovaní lidé, dodnes jsme v kontaktu.
Jste žena, jak vás při školeních muži přijímají? Je to v každé zemi jiné? Vždyť i mnohý Čech řekne „copak ženská může pořádně čepovat pivo“?
Kupodivu právě v Čechách je s tím největší problém. Ale už jsem se v tom naučila chodit a vím, jak na české chlapy. Dokáži je přesvědčit fakty. V zahraničí s tím nemají problém. Tam je to spíš hec typu „když to zvládne ona, tak já taky“.
Ze zemí, které jste navštívila, kde mají opravdu vřelý vztah k pivu a kde naopak vlažný a musí se pivo teprve pořádně naučit pít?
Myslím, že nejvlažnější jsou Italové. Jsou to víc vinaři a když už si dají pivo, tak lehčí, ne tak chmelené. A nejvřelejší vztah k pivu? Těžko říct. Hodně rozvinutá pivní kultura je teď ve Slovinsku, i když tam jedou spíše menší pivovary a spíše lahvové než čepované.
Co vás při vašich cestách či školeních doma nejvíce překvapilo, jaké máte nejzajímavější zážitky?
Vzpomínám na Barcelonu, kde jsem vešla do nádherné restaurace. Vstoupila jsem za bar a tam se nedalo chodit, bylo tam poházeno vše možné. Vše bylo použité, byl tam neuvěřitelný nepořádek. Nechápala jsem, jak může být taková restaurace vůbec otevřená. Takže jsme s brand ambasadorem řekli, že to ne, a odešli. Oni vůbec ve Španělsku nemají právě ideální skladovací podmínky. Mají naražený sud a vedle toho chladí rybí vývar, což je v pivu cítit. Vždy jsme to ale dokázali přestavět.
Teď školení výčepních utlumil koronavir, působíte jako manažerka. Chcete se k původní profesi vrátit a pokud ano, kam byste ještě ráda zavítala?
Samozřejmě s tím počítám, že hned, jak bude možnost, letím. S velkým nadšením.
Máte internetové stránky Holka za výčepem, kde přinášíte různé zajímavosti z oboru. Je to proto, že i Čechy je třeba ohledně piva vzdělávat, byť si každý myslí, že mu rozumí?
Myslím, že úplně každý potřebuje vzdělávat v oboru, ve kterém pracuje, a který ho zajímá. Největší zájem o moje příspěvky je, když se snažím rozřešit mýty o pivu.
Tak nějaký rozřešte i pro naše čtenáře…
Třeba že první pivo ze sudu je nejhorší. To je hloupost, první pivo ze sudu je naopak nejlepší! Nebo že se dá do čepovaného piva přimíchat voda, která se pouští do trubek. To je samozřejmě nesmysl. Za prvé by to bylo na pivu poznat a za druhé by to nešlo ani technologicky.
Jak složité je vaši práci skloubit s péčí o rodinu? Máte malé dítě…
Mám štěstí, že mi při mých cestách pomáhají rodiče a že i otec syna je flexibilní. Syn je vždy rád, že je u babičky nebo že má s tatínkem pánskou jízdu. Já nebývám dlouho pryč, vracím se do čtyř dnů, většinou jen po dvou dnech.
Jste jednou z tváří Plzeňského Prazdroje, lidé vás často vidí v televizní reklamě. Poznávají vás na ulicích, byť jste teď maskovaná respirátorem? Jak popularitu snášíte?
Na ulicích mě lidé moc nepoznávají, ale je to asi i tou dobou, kdy venku moc lidí není a navíc máme zakryté obličeje. Poznávám to ale na sociálních sítích. Po každé odvysílané reklamě, zvláště třeba během populárního seriálu, mi naskakují například sledující na Instagramu.
Na závěr jedna covidová otázka. Pandemie ovlivnila život nás všech, výjimkou nejsou ani hospodští. Trpí oni, protože musí mít zavřeno, a trpí i jejich hosté, zvyklí na kontakt s kamarády, jenž jim hodně chybí. Lidé teď sedí doma a pijí lahvové. Myslíte, že se vše vrátí do starých kolejí, nebo lidé budou chodit méně na pivo a některé hospody prostě nepřežijí?
Věřím, že lidé, kteří byli zvyklí na čepované pivo, se k němu vrátí. Už teď nám chodí na sociální sítě obrovské množství zpráv od lidí, kteří nám píší, že se vrátí, hned jak to bude možné. Myslím, že až se hospody konečně otevřou, bude plno.
Martina Navrátilová
Žije v Plzni. Je jí 31 let, je maminkou malého syna. Už pět let jezdí po světě a učí výčepní čepovat pivo. V současné době je součástí týmu marketing manažerů ve společnosti Hospodska v Plzni. Jejími koníčky jsou fotografování a běh.
Zdroj: https://klatovsky.denik.cz/ | Milan Kilián | Foto: Deník/Milan Kilián
