Pivovar Splávek Choceň „Navazujeme na historii pivovarnictví v novém kabátě,“
„Navazujeme na historii pivovarnictví v novém kabátě,“ o minipivovaru v bývalém historickém choceňském pivovaru vypráví sládek a spolumajitel společnosti Czech Brewmasters Jiří Karlík.
Moderní minipivovar s nepřehlédnutelně moderně řešenou grafikou se i v ne příliš šťastné covidové době rozběhl velmi úspěšně. O své pivovarské profesní cestě, o vzniku a fungování firmy Czech Brewmasters a hlavně o Choceňském minipivovaru, jeho pivech, současnosti i budoucnosti jsme si po prohlídce a ochutnávce piv povídali s Jiřím Karlíkem, sládkem pivovaru a spolumajitelem Czech Brewmasters.
Vystudoval jste pivovarnictví a sladovnictví. Kam všude v oboru jste se po škole dostal?
Bylo to poměrně košaté, začínal jsem v pivovaru ve Svitavách jako podstarší a pak jsem šel sládkovat do Poličky. Z Poličky jsem se vydal do světa. Sládkoval jsem v mnoha místech, na Ukrajině, v Gruzii, Ázerbájdžánu, Arménii… Po návratu jsem se stal technologem ve skupině Drinks Union ještě předtím, než se prodala Heinekenu. To znamená, že jsem dělal technologa ve Zlatopramenu, v Březňáku, v Lounech a Kutné Hoře. A tam jsme se dali s kolegou dohromady s myšlenkou, že vytvoříme společnost Czech Brewmasters a budeme poskytovat technologickou podporu a stavět pivovary.
Takže souvislost mezi Czech Brewmasters a pivovarem Na kopečku ve Svitavách je jasná…
Je jasná. Jak jsem už říkal, když jsme se rozhodli, že budeme stavět pivovary, chtěli jsme ukazovat zájemcům nejen katalog, ale přímo pivovar. Tak jsme ho ve Svitavách postavili.
Jak se vlastně zrodila myšlenka na Czech Brewmasters?
Myšlenka se zrodila už dříve, v roce 2002, kdy kolega založil one man společnost, čistě pro účely podnikání. Od roku 2008 jsme do toho vstoupili spolu a začali vše dělat úplně jiným způsobem. Viděli jsme, že v zahraničí je hodně podceňovaná technologie pivovarů, a tak jsme společnost postavili na tom, že máme řadu sládků, kteří našim klientům umí pomoci. Takže u zrodu byla technologická pomoc.
Je vlastně nějaká oblast v pivovarnictví, se kterou byste neuměli poradit? Protože mě přijde záběr Czech Brewmasters úplně bombastický, od stavby pivovarů, poradenství přes investiční řešení problémů až po audity… Je opravdu něco, co vlastně nejste schopni udělat?
To, co nejsme schopni udělat, to nejsem schopen říct. Zatím jsme vždycky byli postaveni před nějaký problém a většinou jsme si s ním dokázali poradit. Ať to bylo řešení malých pivovarů nebo problematika v pivovarech, které mají výstav 13 milionů hektolitrů. Myslím, že spektrum máme hodně košaté, což vychází z logiky věci. Nejsme totiž zatížení administrativou všedního manažerů velkých podniků. Máme prostor přijít a opravdu se zabývat jen samotnou problematikou. Takže to je asi to, v čem jsme jiní, než přímí manažeři podniků.
Když se vrátím sem do Splávku. Tady jste hlavním sládkem vy nebo pan Jiří Hubáček?
Já nemám úplně rád rozdělování, kdo je hlavní a kdo není hlavní. My tady máme partu. Sládek Jirka Hubáček je jeden z našich sládků, kteří s námi jezdili po světě a spolupracují s námi. A já nemám čas se věnovat denní rutině, která je v pivovaru nezbytně nutná. Tu vykonává Jirka Hubáček. To znamená že to řídíme to spolu, řešíme technologii a on je denním vykonavatelem samotných činností.
Jak se navazuje na dlouhou historii místního pivovaru s úplně novým minipivovarem. Je tam vůbec nějaká návaznost?
Je to navazování na historii pivovarnictví. Ale v jiný čas a v jiný moment. Asi všichni víme, že kdybychom ochutnali pivo, které se vyrábělo před osmdesáti nebo sto lety, tak by nám asi úplně nechutnalo. Dnes máme technické možnosti mít pivo skvělé a vymýšlet historky a báchorky o tom, že jsme tady našli starý recept po nějakých dřívějších sládcích a podle toho pivo vaříme, to nemáme zapotřebí dělat. Myslím si, že navazujeme na historii pivovarnictví, ale v novém kabátě.
Choceňský pivovar se rozběhl v dost nešťastné covidové době, v květnu nebo červnu letošního roku. Bylo to rozumné se rozbíhat? Nebo nebrzdilo vás něco? Neměli jste strach?
Víte, projekt pivovaru nevzniká ze dne na den. Projekt už začal klíčit někdy dva roky zpátky, a to že to zrovna vyšlo do současné doby, to byla spíš smůla. Myslím si ale, že nám to zase ukázalo jiné možnosti, jiné trendy, jiný způsob prodeje. Raději bychom byli, kdyby byly plné hospody a všechno běželo bez omezení, ale nemůžu říct, že všechno je špatně.
Prohlásili jste, že chcete prodej řešit hlavně kolem komína pivovaru. Plánujete do budoucna nějakou trochu větší expanzi?
My jsme zvyklí v pivovarnictví přemýšlet logicky, stejně jako v podnikání a vidíme sami, že nejlepší působení piva je v nějakém dosahu. Komínem nemyslím jenom samotné město, ale nějakých logických čtyřicet kilometrů okolo, kde, když se řekne Choceň, tak všichni vědí, kde to je. Nebo, že to něco znamená. Ale když se choceňské pivo bude prodávat v Českých Budějovicích, tak nevím, jestli to má pro někoho konkrétního větší význam. Protože ani neví, kde je Choceň. Regionalita pivovarů spočívá v originalitě místa, takže to je z mého pohledu to, co si myslím, že by mělo zůstat. Má to svoji hodnotu. Dál se už hodnota trochu ztrácí.
Splávku se už v tak kratičké době podařilo zabodovat na Zlaté pivní pečeti. Jaký máte vztah v pivním a pivovarským soutěžím? Plánujete dál se jich účastnit?
Většinou každý říká, že soutěž není důležitá. Ale když v ní potom získá nějaké ocenění, tak ho to vždycky potěší. To nebudu popírat. To, že to bylo hned na začátku, bylo pro nás určitě jistým zadostiučiněním, že nejsme mimo směr. A že to děláme asi správně, když pivo chutná nejenom našim klientům, ale i odborníkům v porotě. To jsme rádi.
Takže uvažujete jít dál do nějakých dalších soutěži?
Nebráníme se soutěžím, ale nemyslíme si, že tohle je alfa omega, že bez soutěží nebudeme prodávat. Bude to hezkým zadostiučiněním, když zase v nějaké soutěži dosáhneme na nějaké ocenění, ale nebudeme si zoufat, když se to náhodou nestane. Někdy je to v soutěžích i trochu o náhodě, o složení poroty. Jsme rádi, když to dopadne, ale když ne, nic dramatického se nestane. Vždy budeme rádi, když neskončíme na posledním místě. Když je to třeba ze stovky zúčastněných a jsme ve finálové skupině, to nám stačí. Jestli jsme první nebo pátí, už je celkem jedno.
Splávek má velmi zajímavou moderní grafiku, vlastně i příběh svého názvu. Můžete to přiblížit?
Pivovar se nachází přímo u splavu a všichni vědí, že tady byl splávek. Dneska se tomu říká bubny, je to novodobé řešení toho splávku. A Splávek se nějak asocioval právě odsud.
Zatím vaříte hlavně tři základní piva. Desítku a dvanáctku spodně kvašenou, jedenáctku svrchně kvašenou APA. Plánujete dál jiná piva a jaká?
Teď momentálně na Vánoce děláme vídeňskou čtrnáctku, takovou silnější alternativu Vídeňského ležáku a k tomu plánujeme další pivní druhy. Ale chceme tu mít pivní druhy, které se budou střídat.
Takže základní portfolio těch tří piv doplňované?
Základní portfolio tří piv doplněné o jedno až dvě piva. To je to, co si myslíme dneska. Ale podmínky a chuť něco dělat jinak, se rychle mění. Nemá cenu proklamovat, že něco bude přesně takhle, když se to za čas může změnit. Ale nemění se to, že chceme budovat pivovar na dobrém kvalitním českém pivu, které má svoji tradici a pitelnost. Chceme šlapat hlavně na tomhle a jiné pivní druhy budeme dělat, ale nebudeme se tudy ubírat jako hlavní cestou.
A vy osobně, jaký pivní druh preferujete?
Já nemůžu říct, jaký pivní druh. Rád si dám všelijaké pivní druhy. Opravdu mám rád od ALE přes IPA po stauty, mám rád všechno. Ale, když si mám jít sednout do hospody, dát si pivo a vypít jich víc za sebou, tak mám nejraději český ležák. Ten mám fakt moc rád.
Určitě zkoušíte i piva z jiných pivovarů. Zaujalo Vás nějaký pivo nebo pivovar v poslední době?
Mám zmiňovat ty pivovary, ve kterých máme technologii?
Klidně …
Tak samozřejmě máme pivovárek Na kopečku ve Svitavách, tam mám svá piva moc rád. Mám rád piva z Kunratic Je vlastně logické, že člověk chválí to, co dělá. Ale není to jen kvůli tomu. Je spousta dobrých piv. Ale zase na druhou stranu musím říct, že stejně tak není garance, že minipivovar je vždycky záruka kvality. Tak to bohužel není. Je spousta výrobců, je spousta přístupů, spousta pseudo internetových sládků. Takže mám rád dobrá piva a nerozlišuji. Nemám rád takové to rčení některých sládků z malých pivovarů: „To je pivo z velkého pivovaru, to je špatný“. V tom je většinou vidět ta malost. Tihleti sládci nebyli ve velkém pivovaru, nevyzkoušeli si, jaké to je. Pivo se dá dělat dobré na malém i velkém pivovaru. Je to otázka přístupu.
Takže může vedle sebe klidně existovat malý a velký pivovar. Není tam rozpor?
Vůbec tam není rozpor, naopak si myslím, že vždycky vedle sebe existovat budou, protože velký pivovar dokáže dělat stabilní kvalitu v nějaké šarži a může to dělat za jiných nákladů. To ten malý nemůže, protože nemá na to dispozice. Takže v supermarketu bude nějaké levnější dostupnější pivo z velkého pivovaru a bude tam i pivo z minipivovaru. Každý si vybere podle toho, co mu chutná nebo na co má v kapse peníze. Takhle to prostě je.
Poslední otázka. Proč by lidi měli pít pivo Splávek?
Měli by pít pivo Splávek, protože si myslím, že to pivo je velmi dobré. Ctí tradici českého pivovarnictví a je dobře pitelné. Takže já přeji ostatním, aby si ho nejen ochutnali, ale aby se ho i napili, protože vždycky říkám, že je velmi důležité se piva napít, vypít jich několik a pak poznat, že to pivo je skutečně dobré, že stojí za to.
Ptal se Milan Plch
Pivovaři.cz
