Co je to žatecká drátěnka a jak chutná místní pivo, zjistíte v Chmelařském muzeu

Možná se vám bude zdát, že tu skutečně cítíte chmel. Máte pravdu, občas ho v muzeu vysypou, aby byl dojem dokonalý. Na 4000 metrech čtverečních se dozvíte vše o pivu a chmelu od středověku po současnost.

Chmel se pěstoval na kůlech

Památkou je i samotná budova muzea, která dřív sloužila jako sklady a balírna chmele. O tom, že se na Žatecku pěstoval chmel už v 11. století, vypovídají zápisy hanzovních měst, kam se český chmel vozil po Labi.

“To byla doba, kdy se chmel sbíral z planě rostoucích rostlin. Nedá se mluvit o pěstování chmele, spíš o sbírání planého chmele,” připomíná ředitel Chmelařského muzea v Žatci Vladimír Valeš.

“My tvrdíme, že se ten chmel začal kulturně pěstovat zhruba od 13. či 14. století, ale nemáme to ničím doloženo. V minulosti totiž vůbec neoddělovali sbíraný chmel od pěstovaného. Lidé sbírali všechen chmel. Zajímavostí je, že od středověku se chmel pěstoval na tyčích, které tu máme znázorněné na vedutě z roku 1611. Je to pro nás doklad, že se chmel pěstoval v oplocených zahradách, kterým se říkalo lupuleta a musel být oplocen, protože ho ožírala domácí i divoká zvířata. Chmelnicová konstrukce, začalo se jí říkat žatecká drátěnka, se objevila v roce 1890. Neměřila ještě šest metrů, ale pouze tři. Konstrukce tak, jak ji známe, byla kolem roku 1905. Výhoda drátěné konstrukce byla v tom, že byla stavěná na celou délku životnosti té rostliny. Chmel je rostlina víceletá a vydrží na jednom místě klidně i 40 let.”

Chmel znamenal pro město obrovské příjmy. Plavil se po řece Ohři do Labe a potom dál do Německa. Vybíralo se z něho clo a město začalo z obchodu bohatnout. Ze Žatce se postupně stala chmelová metropole a většina firem, které tu sídlily, měly pobočky v New Yorku nebo v Norimberku. V Žatci se určovaly i ceny chmele. K úpadku došlo po první světové válce.

Žatecký chmel dodá pivu aroma

Žatec je však stále městem chmelu a piva. Za kvalitu českého chmele vděčíme řadě vynikajících odborníků a šlechtitelů, mimo jiné Karlu Osvaldovi (1899 – 1948). Vyšlechtil několik odrůd a tři z nich dodnes zaujímají převážnou část chmelnic v Česku.

“Žatecký poloraný červeňák, to je chmel, který má výjimečné vlastnosti. Má vyvážené jak hořké látky, tak i látky aromatické. Na rozdíl od chmelů hořkých, které se pěstují na západ od nás. Mají významnou část hořčin, alfa pryskyřic, ale nemají to aroma. Žatecký chmel od nepaměti byl vnímán jako jeden z mála chmelů, které dokáží tomu pivu dát chuť.”

Chmel se zpočátku šlapal, protože neměli lisy. Lisoval se až od roku 1900 a některé žoky vážily až 200 kilogramů. Už od středověku dávali purkmistři královských měst obchodníkům ověření, že chmel skutečně koupili v této oblasti.

“Postupně, hlavně za Marie Terezie začala vznikat Známkovna chmele, úřad, který chránil chmel před falšováním. A chránil ho i před nepoctivými obchodníky, kteří byli schopni, aby docílili zisku, nasypat do kvalitního chmele cokoliv. Máme v muzeu fotografii pána v placaté čepici, to byl inspektor Známkovny a ten kontroloval, aby se tu pracovalo jenom s tím chmelem, který pochází z těchto vesnic. Na konci celého procesu se každému chmelu vydávala ověřovací listina. Dřív se ještě dávaly na žoky krásné pečetě, ale to už se dneska nedělá.”

Síření chmele připomínají po celém Žatci komíny

V muzeu se dochovalo i zajímavé zařízení, kterému se říkalo sirná komora. Chmel se totiž sirným kouřem konzervoval. Zabíjely se tak choroboplodné zárodky a zárodky plísní. Začalo se s tím zhruba v roce 1850. Komíny, které sloužily k odvedení sirných zplodin, uvidíte nad celým Žatcem. Na střechu jsme vystoupali i s ředitelem Chmelařského muzea Vladimírem Valešem.

“Tady je vidět, čím je Žatec jedinečný, a to je množství komínů. Sloužily k odtahu sirných zplodin z těch komor. Protože okolo žili lidé, tak nutili obchodníky, aby komíny na ten odtah byly vysoké, aby síra šla jinam, než na jejich domy. Takže šla na vedlejší vesnice. Dneska těch komínů máme 40, určitě jich tady bylo dřív ještě o dvacet víc a když se sířilo, tak nesměly sířit dvě sířírny vedle sebe. Na to byl městem vydaný speciální sirný řád a ten museli obchodníci dodržet.”

A co by to bylo za Chmelařské muzeum bez minipivovaru. Ten je tu už od 50. let 20. století.

“Máme tady krásný minipivovárek padesátilitrový. To byl tak zvaný ověřovací zkušební pivovar, kdy si mohly pivovary objednat zkušební várky s různým typem chmelení, s různými typy odrůd chmele, proto má jen kapacitu 50 litrů.”

Chmelařské muzeum má i svého maskota. V roce 2009 se jím stal chmelový skřítek Hop. Do muzea zavítají návštěvníci z celého světa a také chmelaři ze zahraničních pěstitelských oblastí. Kousek od Chmelařského muzea najdete i Chrám chmele a piva. Na vyhlídkovou věž můžete vyjet výtahem s 3D projekcí.