Tvrz není podnikatelským projektem, ale projektem lásky k historii

Jen několik kilometrů od Kutné Hory stojí středověká tvrz Malešov. Dlouhé roky chátrala, takže byste si jí ani nevšimli. Před 18 lety ale začala její proměna, která nečítala jen samotnou rekonstrukci stavby, ale i několik dalších projektů. Letos majitel tvrze Ondřej Slačálek všechny zdejší zážitky představil v rámci projektu Zažij Malešov.

Jeho cílem totiž je, aby návštěvníci Malešova zažili atmosféru této malebné obce, která je okamžitě pohltí a zařadí ji na seznam oblíbených míst, kam se budou rádi vracet ať už s rodinou na výlet, kolegy na teambuilding, s přáteli, nebo partnerem. Celý koncept proto vymyslel tak, aby tu bylo opravdu pro každého něco.

Pověsil jste kravatu na hřebík, přestože jste měl slušně rozjetou kariéru a místo toho jste se pustil do rekonstrukce středověké tvrze, která připomínala spíš ruinu. Jak vás něco takového napadlo?
Tuhle otázku dostávám často a já se vždy snažím vysvětlit, že u mě koupě tvrze a celý projekt v Malešově nebyl produktem nějakého „prozření“ či uvědomění si reálných hodnot. Můj příběh není příběhem manažera z velké firmy, který po letech práce v korporaci náhle vyhořel, rozhodl se „zvědomět“ své fungování a jako jiní vyhořelí manažeři cestují na Saharu s bubnem, já se rozhodl žít ve středověku.

A jak to tedy bylo?
Tvrz jsem koupil, když mi bylo 27 let, takže nešlo o zakončení dlouhé kariéry v korporacích, ale byl jsem na samém začátku. Práce ve firmách pro mě byla zdrojem příjmů, ale mé srdce bylo vždy zaměřeno na obnovení Malešova. Nejprve pouze tvrze, ale později celého areálu.

Nebyla to tak trochu mladická nerozvážnost? Koupit historický objekt a pustit se do jeho rekonstrukce není jen tak…
Šlo by o nerozvážnost, pokud bych se do rekonstrukce vrhl jen na základě snových představ o romantickém bydlení na hradě. K popisu úspěchu projektu rekonstrukce tvrze jsem si sám vytvořil teorii, kterou jsem nazval Paradox snu. V krátkosti se jedná o to, že zatímco sen je něco neuchopitelného a vzdáleného, realizace snu je přísně racionální postup plný plánování, kalkulací atd. Jinými slovy, snu se nedá dosáhnout sněním, proto tedy ten paradox. Díky tomuto veskrze racionálnímu přístupu mi tento projekt nikdy nepřipadal jako mladická nerozvážnost.

Měl jste už na začátku jasný podnikatelský záměr?
Ne. Tvrz nikdy nebyla podnikatelským projektem, ale projektem lásky k historii. To, že kolem tvrze nakonec vznikly i podnikatelské aktivity, se stalo až po mnoha letech práce a budování v podstatě podprahového marketingu zdejšího krásného areálu.

Když se opravuje nějaká památka, většinou se majitel musí připravit na náročná jednání úřady a s památkáři. Musel jste něčím takovým také projít?
Samozřejmě, že ano, ale mým cílem byla vždy záchrana památky, nikoliv její devastace či prosté využití k podnikatelským cílům. Proto nemohu říct, že by jednání s úřady byla nějak extrémně náročná.

Jak dlouho vám rekonstrukce trvala a co všechno to obnášelo?
Rekonstrukce trvala 15 let od roku 2002 do roku 2017, kdy celý projekt končil kolaudací. Na tvrz ale navázala obnova pivovaru, jak stavební, tak i produkce piva, a nakonec i vybudování romantického ubytování pod tvrzí ve středověkých stanech, ovšem vybavených postelemi, koupelnami s tekoucí horkou vodou a stylovou restaurací. Práce tedy zahrnovaly jak hrubou dřinu vlastníma rukama a rukama rodiny a přátel, tak i zakládání firem, sepisování smluv, marketing, prodejní činnost či shánění investorů.

Češi jsou národ pivařů, takže pivovarů a různých piv je u nás nespočet. Jak těžké je se v takovém prostředí prosadit?
Rozhodně to není jednoduché, je to dřina každý den jak pro sládka a lidi, kteří přímo pivo vyrábějí, tak pro obchodníka, který se snaží náš produkt dostat do hostinců. Pivovarů je opravdu hodně, zákazníci jsou nároční a informovaní a není jednoduché se zavděčit, a hlavně se v hospodách dlouhodobě udržet, když malé pivovary, jako je ten náš, nedisponují rozpočty na „uplácení“ hostinských.

Minulý rok jste oficiálně otevřeli také středověký kemp. Má i jeho vznik nějaký svůj příběh?
Příběh jako z her o Járovi Cimrmanovi. Koupil jsem pozemek a ruiny budov pod tvrzí a přemýšlel, co s nimi. Chtěl jsem vybudovat ubytování pro návštěvníky, ale penzion či hotel byly finančně příliš náročné. Proto jsem v jedné z bezesných nocí vymyslel koncept středověkého kempu se stany, ve kterých jsou postele, a dokonce i koupelny. Byl jsem radostí bez sebe, jak krásný a unikátní nápad se mi zrodil v hlavě, dokud jsem, ani ne týden poté, nečetl speciální vydání přílohy jedněch novin, která se věnovala tzv. glampingu – tedy celosvětovému fenoménu luxusních kempů. Připadal jsem si jako Cimrman, který přichází do patentového úřadu se svým vynálezem žárovky a je vítán úředníkem se slovy: „Teď tu byl Edison.“

Už je takhle váš projekt Zažij Malešov dokončený, nebo počítáte ještě s dalším rozvojem?
Mám ještě několik nápadů, a hlavně i nemovitostí v areálu, které nemají ještě svou náplň a čekají na rekonstrukci. Takže určitě ještě nekončíme. Nicméně konkrétní projekty jsem v hlavě ještě nedotáhl, pracuji na tom…

Můžete aspoň naznačit, co máte v plánu?
Určitě je v plánu více se zaměřit na firemní klientelu a stát se oblíbeným teambuildingovým areálem, který bude schopný firmám nabídnout komplexní zázemí. Několik prvních kroků tímto směrem jsme již podnikli a v prostorách nad středověkou krčmou vznikla plně multifunkční místnost, kde je možné pořádat školení či další volnočasové aktivity, pokud zrovna počasí nepřeje. Kuriozitou tohoto prostoru je třeba boulderová stěna nebo velká LCD obrazovka. Během léta jsme se pak hodně soustředili na doprovodný program u pivovaru, návštěvníci tak u nás mohli večery trávit v letním kině nebo na koncertech místních kapel. A mimo tvrz mám aktuálně rozpracovaný ještě jeden dost zajímavý projekt, o kterém určitě brzy uslyšíte. Jsem trošku pověrčivý, takže o tom ještě úplně nechci mluvit. Prozradím tedy jen to, že půjde o komunitní ekologickou elektrárnu.

Šlo vždycky všechno hladce, nebo byly i chvíle, kdy jste se chtěl na všechno vykašlat?
Samozřejmě, že všechno hladce nešlo, ale myšlenka se na všechno vykašlat mi hlavou neproběhla nikdy ani na vteřinu. Od začátku až dodnes, tedy téměř 20 let, jsem si byl jist, že tento projekt je mým životním posláním, a to ostatně vedlo i k tomu, že to neskončilo kolaudací tvrze, ale pokračuje to až dodnes.

Kemp i většina aktivit kolem Malešova jsou přece jen sezonní záležitostí. Na zimu tedy vše zabalíte a čekáte na další rok?
Stany jsou sice zabalené, ale Malešov žije dál. Krčma i pivovar jedou poslední dvě sezony naplno. Děláme vánoční večírky ve středověkém nebo pivovarském duchu, narozeninové oslavy a další spíš skupinové aktivity. Pivo a dobré jídlo lidi pořád ocení, navíc jsme v příjemné dojezdové vzdálenosti od Prahy a v blízkosti oblíbené Kutné Hory. Na Vánoce děláme kolem tvrze vánoční trhy a prostě se snažíme, aby tu bylo živo.

Budování všeho, co na Malešově je, vyžaduje bezpochyby také nemalé finanční prostředky. Jak se dá takový projekt ufinancovat? Nebál jste se toho?
V zásadě jde o kombinaci tří zdrojů. Práce zdarma investované mnou a mými blízkými, všech peněz, které jsem kdy vydělal v těch již zmíněných korporacích či podnikáním a také úvěrů, kterých není úplně málo. Bojím se toho každý den, ale evidentně ne tolik, abych s tím přestal.

Dá se takové podnikání vůbec dělat pro peníze, nebo je to spíš srdeční záležitost?
Myslím, že mé předchozí odpovědi už jasně naznačily, že tohle je spíš „podnikání“ než podnikání. Upřímně musím přiznat, že peníze spíše vydělávám jinde než tady v Malešově, i když všechny naše firmy tady jsou v černých číslech a uživí se. Jen ty investice do nemovitostí jsou něco tak nákladného, že stále ještě nemohu přestat trávit čas v korporacích, i když teď už jen jako externí projektový manažer.

Kolik lidí se na tvrzi Malešov pracuje?
Na tvrzi žádní zaměstnanci nejsou, všechno si děláme sami, jen každých 14 dnů přijdou lidé na posekání trávy. Mám rád fyzickou práci, takže to zatím ani nijak jinak neplánuji. Zaměstnance máme v pivovaru a v kempu, jedná se o kombinaci stálých pracovníků a brigádníků a jde o zhruba 20 lidí.

Jak si svoje kolegy a kolegyně vybíráte? Jací musí být?
Většinou k nám přicházejí sami proto, že se jim líbí náš projekt a atmosféra tady. Stejně jako já, drtivá většina z nich jsou srdcaři a nadšenci a my se jim snažíme toto nadšení oplácet tím, že zde nacházejí příjemné a přátelské prostředí k práci. Ostatně ne nadarmo se náš pivovar jmenuje Přátelský pivovar Malešov.

Nelitoval jste nikdy svého rozhodnutí?
Jak už jsem řekl, nikdy. Je to projekt, který mě přežije, můj odkaz budoucím generacím. Tvrz tu stojí 700 let a já jsem přispěl k tomu, že bude stát dál a jednou za dalších mnoho set let se moje jméno ocitne na tom dlouhém seznamu majitelů. Vlastně je to docela jednoduchá a přímá cesta k nesmrtelnosti.

A vaše rodina? Žijí ten váš klukovský sen s vámi?
Rozhodně bych tento projekt nemohl dělat bez podpory svých blízkých. A to jak rodiny, tak přátel. Na druhou stranu, pokud chce člověk dělat něco takto velkého a dlouhodobého, musí počítat s tím, že na to vždy bude tak trochu sám. Nemůžu nikoho nutit, aby žil můj sen. Ten musím žít já a ostatní se mohou, a ne vždy se musí k němu přidat.