Českým pivovarům došli sládci. Utíkají do jiných oborů i do ciziny

Počet pracovníků v pivovarech klesl ze šesti tisíc v roce 2013 na 5800 v roce 2017. Vyplývá to ze studie společnosti EY pro Český svaz pivovarů a sladoven, kterou má deník E15 k dispozici. Nedostatek pracovníků potvrzují také tuzemské velké pivovary, z nichž každý ve výrobě zaměstnává několik set lidí.

„Máme problém najít ty správné lidi pro určité výrobní a technické pozice, zejména s nastupujícím trendem automatizace. Jednoduché není ani obsadit odborné pozice, když někteří odcházejí třeba do důchodu,“ uvádí PR manažerka Pivovarů Staropramen Denisa Mylbachrová. „Aktuálně poptáváme především skladníky a operátory pro stáčecí linky a další zaměstnance do výroby,“ říká HR manažerka Plzeňského Prazdroje Ivana Jírová.

Především menší výrobci zlatavého nápoje se přitom nepotýkají pouze s nedostatkem pracovníků na řadových výrobních pozicích, ale také samotných sládků. Ti zodpovídají za celý proces výroby a měli by disponovat nejbohatšími zkušenostmi. „Sládek je něco jako univerzální ředitel. Musí umět zacházet s lidmi, hlídat smlouvy s dodavateli a finance, dále kvalitu surovin nebo spotřebu vody a energií,“ říká výkonná ředitelka pivovarnického svazu Martina Ferencová.

Na 475 českých pivovarů jich podle svazu připadá pouhých 150. „V současnosti vzniká každý týden jeden minipivovar, ale rozhodně nemáme padesát nových hotových sládků,“ dodává. „Po revoluci bylo v Česku asi sedmdesát pivovarů, z nichž se mnohé v devadesátých letech zavřely. Skvělé sládky jsem tehdy viděl dělat hrobaře nebo zedníky,“ vysvětluje původ nedostatku zkušených pracovníků Jindřich Chejn, spolumajitel poradenské a dodavatelské společnosti Czech Brewmasters.

Zaměstnanost v pivovarnictví

* počet zaměstnanců v pivovarech
** počet zaměstnanců navazujících odvětví (tj. dodavatelé, zaměstnanci v pohostinství nebo maloobchodě)
Pramen Studie EY pro ČSPS

Zahraničí si žádá české sládky

Situaci na trhu nepomáhá ani odliv sládků do zahraničí, podle Chejna je o Čechy zájem například v bývalém sovětském bloku nebo v Asii. „Zkušenost ze zahraničí mi umožnila profesně rychle vyrůst. Musel jsem si poradit sám a zároveň jsem měl od vedení pivovaru volné ruce,“ vzpomíná na vlastní zkušenosti z Ruska.

„Zahraničí je dnes velmi otevřené a český sládek má ve světě skvělý zvuk. Vyrobit český ležák je náročné, proto jsou naši sládci považováni za naprostou špičku, co se týče výroby spodně kvašených piv plzeňského typu,“ vysvětluje Ferencová. Mezi zájemci o české sládky jmenuje Japonsko, Jižní Koreu či Filipíny, dále pak třeba Brazílii. „České sládky začínají angažovat také Poláci, kteří naše pivo obdivují,“ doplnil sociolog Jiří Vinopal, který se dlouhodobě zabývá rolí piva a pohostinských zařízení v české společnosti.

Studenty je potřeba svázat s oborem

Pomoci situaci s nedostatkem odborníků v pivovarnictví by v následujících letech mohl rostoucí počet studijních oborů. „V posledních letech vzniklo několik škol a učebních oborů, a to z iniciativ převážně středních a velkých pivovarů,“ říká Ferencová. Je podle ní potřeba více studenty svázat s oborem, aby si ho vzali za svůj a chtěli v něm pokračovat.

Pavel Skácel, ředitel SOŠ Litovel, která spolupracuje se stejnojmenným pivovarem, potvrzuje, že zájem o obory spojené s pivovarnictvím je. Přesto ministerstvo školství konkrétními počty absolventů nedisponuje, i z toho důvodu, že výroba piva spadá na školách do širší kategorie Technologie potravin. Letos absolvovalo v Litovli s výučním listem z oboru pivovarník–sladovník dvanáct lidí, Střední odborná škola Podskalská zase poskytuje obor technologie výroby piva, vína, lihu a nealkoholických nápojů, který ukončuje každý rok dvacet až třicet absolventů.

„Kvůli nastavenému systému vzdělávání, kdy je počet míst do prvního ročníku VŠ vyšší než počet samotných maturantů, odchází mnoho absolventů na vysokoškolské studium, i když jejich studijní předpoklady nejsou vždy odpovídající. Tím obor přichází o mnoho pracovníků,“ zmiňuje ředitel Podskalské Milan Chmelař. Za lákavým názvem studia se však neskrývá lehce získané vzdělání. „Nejtěžší je studium chemie a samotný předmět zabývající se vařením piva,“ uvádí studentka SOŠ Podskalská Nikola Růžičková. „Myslím ale, že nebudu mít problém najít si práci v oboru,“ dodává.

Létající byznys

• Vzhledem k rychle se zvyšujícímu počtu minipivovarů nemívají často tato zařízení vlastního sládka jen pro své potřeby. Zkušení sládci se tak nezřídka starají i o tři nebo čtyři menší pivovary najednou coby létající sládci.
• Na podobném principu fungují také létající pivovary bez vlastního stálého pivovarného zařízení.
• Ty si nechávají vařit své pivo od jiných pivovarů nebo si ho uvaří samy v pronajatých prostorách. Příkladem je jičínský pivovar Černý potoka nebo kolínský pivovar T’n’T.

Různé přístupy

Zvýšit prestiž oborů spojených s vařením piva by mohly mistrovské zkoušky, které chystá ministerstvo průmyslu a obchodu s ministerstvem školství a týkat se mají i sládků. „Měly by začít fungovat od příštího roku. Předpokládáme, že zkouška ověří schopnost navrhnout a zhotovit mistrovské dílo, řídit práci v dané profesi nebo vést zakázku,“ říká mluvčí ministerstva průmyslu Štěpánka Filipová.

Příprava budoucího šéfa pivovarské výroby může podle Ferencové trvat klidně až šest let. Také proto největší české pivovary nabízejí praxi již při studiu. „Spolupracujeme s několika učňovskými, středními i vysokými školami na krátkodobých i dlouhodobých praxích. Spolupracujeme také na absolventských pracích,“ říká vedoucí personálního oddělení Budějovického Budvaru Monika Grešová.

Odlišný přístup naopak volí mnohé minipivovary, které se zaměřují na méně časté pivní styly. Práce sládka má v malých provozech odlišnou podobu, kdy se šéf výroby přímo účastní vaření piva. „Na školách často učí lidé, kteří žijí ve světě, jenž tu byl před dvaceti lety, neexistuje pro ně žádné jiné pivo než český ležák. To je pro minipivovar neefektivní, raději zaměstnám člověka, který má zkušenosti s domácím vařením piva,“ říká spolumajitel pivovaru Raven Ladislav Vrtiš s tím, že pomocník sládka se může principy vaření naučit za týden v provozu. Podobný názor má Jan Grmela, sládek pivovarů Moravia a Lucky Bastard. „Raději si sami zaškolíme vlastního pracovníka, přináší nám to lepší výsledky než zaměstnávání již hotových lidí z oboru,“ tvrdí.

Pivovary lákají na vyšší mzdy

I s ohledem na situaci na trhu se pivovary snaží nové zaměstnance motivovat. Mzdy pracovníků ve výrobě začínají na pětadvaceti tisících, sládci si v menších pivovarech přijdou podle hlasů z trhu na částky od čtyřiceti tisíc korun až k dvojnásobku. U největších průmyslových producentů jde o ekvivalent příjmu vrcholných manažerů.

Při současném nedostatku zaměstnanců však podle Chejna musejí pivovary hledat i jinou motivaci, jak si kvalitní sládky udržet. „Odpovědnost sládka jde ruku v ruce se zázemím, které mu majitel poskytne. V zahraničí bylo jeho jediným požadavkem vařit dobré pivo, v Praze jsou případy, kdy se kvůli neshodám s vedením mění sládek šestkrát ročně,“ dodává.

Ve snaze udržet pracovníky přistupují pivovary ke zvyšování platů. „Mzdy jsme v uplynulém období zvyšovali, nikoliv však plošně, ale diferencovaně, zejména podle individuální výkonnosti,“ říká Grešová z Budvaru. Plzeňský Prazdroj zvyšoval mzdy loni v průměru o šest procent a letos od dubna o pět procent. „Průměrná mzda zaměstnanců Plzeňského Prazdroje na nemanažerských pozicích je 36 680 korun včetně bonusů a směnových příplatků,“ dodala personální manažerka pivovaru Jírová. Jednou ročně navyšují mzdy také Pivovary Staropramen. Nárůst nákladů na zaměstnance v letech 2013 a 2017 potvrzuje také studie EY.

Růst mezd má také pomoci zabránit odchodu absolventů do jiných oborů. „Dříve absolventi pivovarských oborů zůstávali po ukončení školy v oboru téměř všichni, dnes je to jenom desetina,“ ilustruje Ferencová.

Zdroj: https://www.e15.cz/ | Autoři: Barbora Pánková,  Michal Tomeš