Bratři loni založili minipivovar, teď s Hulvátem sbírají ceny
Jeden býval ještě před rokem účetním, druhý stále pěstuje plodiny a chová na farmě zvířata. Bratři Petr a Jan Záhorkovi si několik let pohrávali s myšlenkou založit v Truskovicích nedaleko Vodňan na Strakonicku minipivovar. Až nedávno se rozhodli pro razantní krok.
„Petr začínal pivo vařit doma v hrnci už někdy před osmi lety a předloni jsme to poprvé zkusili ve větších nádržích. Známým a kamarádům moc chutnalo, takže jsme se rozhodli do toho jít po hlavě a založit v Truskovicích pivovar Hulvát,“ říká 51letý Jan Záhorka.
Jeho o šest let mladší bratr tak musel opustit své zaměstnání, aby mohl být sládkem na plný úvazek. Svého kroku ale rozhodně litovat nemusí.
„Tak trochu jsem si splnil svůj sen. Navíc vidím, že jsme se vydali správnou cestou. Pivo ve velkém vaříme sotva devět měsíců, ale už jsme s Hulvátem získali pár ocenění,“ líčí Petr Záhorka, který aktuálně připravuje šest druhů piva.
„Naposledy dostala cenu naše jedenáctka v soutěži o Regionální potravinu ve smíšené kategorii alko a nealko nápojů a nedávno jsme uspěli i v soutěži Chutná hezky. Jihočesky. Ale našich piv si všímají i jinde, před týdnem jsme skončili třetí na Borovanských slavnostech minipivovarů,“ chlubí se úspěchy mladší z bratrů. Kromě světlé jedenáctky nabízejí také deseti-, dvanácti-, třináctistupňové pivo, polotmavou jedenáctku a vídeňský ležák.
Cesta k vybudování rodinného podniku byla poměrně rychlá. Konečné rozhodnutí padlo před dvěma lety a teprve před rokem a půl se začala část chátrajícího statku měnit na moderní minipivovar. Bratři pojmenovali své pivo Hulvát, protože je to podle nich výrazné slovo, které si lidé dobře zapamatují.
„Původně měl statek náš děda, který ho koupil od Schwarzenbergů. Přímo v místě, kde se pivo vaří, přebývali podruzi starající se o dobytek. V místnosti s pivními tanky pak byla maštal,“ vypráví Petr Záhorka.
K výrobě piva jim pomáhají také solární kolektory a při jeho chlazení se využívá odpadního tepla. „Díky tomu jsme aspoň trochu energeticky soběstační. Dohromady nás zařízení pivovaru i s technologií stálo pět a půl milionu korun. Mohl jsem však jako zemědělec žádat o dotaci, která pokryla asi 40 procent všech nákladů. Už se nám to všechno začíná pomalu vracet,“ podotýká Jan Záhorka, jenž má na starosti zásobování a distribuci.
S úspěchem však také roste poptávka, a tak se oba bratři rozhodli rozšířit kapacity pivovaru. Pivo v jejich tancích zraje celý měsíc, což by při jeho letní vyšší spotřebě mohlo omezit produkci.
„Už v zimě nás jiní sládkové před tím varovali, takže vezmeme kus statku prasatům a místo nich tam postavíme tanky pro deset tisíc litrů piva,“ vysvětluje starší z bratrů s tím, že jsou denně schopni uvařit dva tisíce litrů alkoholického nápoje.
Oba jsou si však moc dobře vědomi, co za úspěchem stojí. „Snažíme se používat lokální nebo alespoň české suroviny. Slad nakupujeme v Táboře, chmel máme ze Žatce a vodu si bereme přímo z vrtů v Truskovicích,“ jmenuje Petr Záhorka. „Důležité je také dodržovat všechny postupy a čistotu při výrobě. Ta dělá až sedmdesát procent výsledku. A samozřejmě to chce mít dobrého sládka,“ doplňuje ho Jan.
Bratři Záhorkovi mají také pravděpodobně vazby na jednoho významného pozdně středověkého myslitele. „Podle historika Františka Bartoše je jím údajně Petr Chelčický, který na Vodňansku v 15. století působil. Nevím sice, jestli to má přímo vliv na to, jak vaříme pivo, ale určitě mám blízko k jeho myšlení. Možná na tom, že je to náš předek, opravdu něco bude,“ přemítá Petr Záhorka.
Zdroj: https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/ | Autor: Michal Bělský | Foto: David Peltán
