Čím dál víc mě zajímají piva, která se vyrábí doma v malém či středním pivovaru, říká Pavel Maurer

Co nejvíc oceňujete na pivu? Jeho chuť? Nebo jeho původ? Pavel Maurer se zamýšlí nad tím, které pivovary vaří ta nejlepší piva a které naopak bedlivě sledují čísla prodejnosti.


Dnes budu mluvit o pivu. 77 % lidí z celé naší republiky ve věku 54–65 let souhlasí s názorem, že správná teplota je pro pivo velmi důležitá. A pak se třeba 37 % respondentů z olomouckého kraje naštve, když dostane natočeno „pod rysku“. To se ale, myslím, naštve úplně každý, ne? Já tedy určitě.

74 % starších respondentů souhlasí s názorem, že pivo je české národní bohatství. Já bych k tomu chtěl podotknout, ano, já si to také myslím. Jsem na naše pivo hrdý, ale je třeba si přiznat, že už prakticky žádný velký pivovar, kromě Budějovického Budvaru, nám vlastně nepatří.

Co si pamatuji, Plzeňský Prazdroj byl ve vlastnictví Jihoafričanů, pak Američanů a nedávno jej koupil japonský pivovarnický kolos Asahi. Staropramen, druhý největší pivní gigant na našem trhu, akvírovali za 3,5 miliardy dolarů Američané a možná, že v tom jsou s nimi i Kanaďané.

Ale zpět k pivu. Pak tu máme Krušovice, které nepatří císaři Rudolfovi ani českým králům, jak by se z reklamy mohlo zdát, ale slavné globální značce Heineken, která patří možná do Holandska, ale jelikož vlastní velká piva ve Španělsku, Asii, Itálii i v Rusku, bůh ví, kdo ji má v nakonec v rukou. Každopádně je jasné, že my, Češi, ani náhodou. A když jsem v tom výčtu majetkových pivních fúzí, tak pokud mne neklame paměť, skupina pivovarů pod značkou Lobkowicz patří – pro změnu – Číňanům.

Já jsem lokální patriot a tak musím přiznat, že mne čím dál víc zajímají piva, která se vyrábí doma, často v malém či středním pivovárku a která současně patří domácím majitelům. Asi vypadám v tomto globálně a finančně propojeném světě trochu jako blázen. Vždyť by mi mohlo být úplně fuk, kdo pivo vaří, hlavně, když mi chutná.

Když si kupuji jogurt, není to určitě proto, abych podpořil mlékárenský nadnárodní podnik, ale proto, že mi šmakuje. Když ovšem vidím jogurt z nějaké naší farmy, lokální produkci, mám jasné preference. Faktem zůstává, že u těch obřích pivovarů mám občas dojem, že počítají hlavně čísla a už tolik nedbají na chmelové šišky, pěnivost a říz. Čísla, čísla a tabulky.

Jistě, peníze jsou důležité, jenže gastronomie má také svoje specifické hodnoty a zvláštnosti, které se do žádné tabulky nevejdou. A pokud budeme řídit pivovarnictví jen přes kalkulačku, tak za chvíli budou úplně všechna piva chutnat stejně. A tudy – pro náš vcelku pivní národ – pevně doufám, žádná cesta nevede.

Zdroj: Glosa Pavla Maurera| Autor: Pavel Maurer