První doložené zprávy o pivu se u nás vztahují k Praze. Roku 993 vysvěcený Benediktinský klášter v Břevnově, založený knížetem Boleslavem II., se již výrobě piva a vína věnoval. A protože pití piva mnichy se brzy stalo nadměrným, přišla historicky první prohibice v našich zemích, k jejímuž zrušení došlo až roku 1244. Mimo klášter se nápoj těšil stále větší oblibě. Roku 1039 kníže Břetislav vydal nařízení, dle kterého krčmáři, kteří by přechovávali ožralce, měli být přivázání na veřejném místě ke sloupu a oholeny jim hlavy. Ve 13. století s rozvojem měst získaly výsadu vaření piva kláštery a královská města, respektive každý svobodný měšťan těchto měst. Šlo o známé právo várečné. Prvním městem s tímto právem se staly roku 1256 Svitavy. Královská města získávala také právo mílové, které zaručovalo, že ve vzdálenosti jedné míle (přibližně deseti kilometrů) od hradeb platil zákaz výroby sladu, vaření a čepování cizích piv.  Od 14. století získávala várečné právo i nekrálovská města.

V době předhusitské se sladovnictví a pivovarnictví začalo řadit mezi řemesla. Souviselo s tím zakládání cechů a jistě není náhodou, že patronem pivovarnictví se stal svatý Václav, patron celé naší země. Vážnost cechu rostla a tak při cechovních průvodech se sladovníci řadili hned na druhé místo za řezníky. Pivo v tu dobu nepředstavovalo jen nápoj, ale také potravinu. V 15. století se vařilo buď pivo bílé (pšeničné) nebo pivo staré (ječmenné). Koncem 15. století pak vypukl dlouhý vleklý spor mezi stavy měšťanským, panským a rytířským o privilegium. Od století následujícího se objevila regulace cen piva dle takzvaného drahotního řádu.

Pivovarnictví a sladovnictví se stalo předmětem vědeckého zkoumání. Nejstarší latinsky psaný spis pojmenovaný O pivě a způsobech jeho přípravy, jeho podstatě, silách a účincích spatřil světlo světa roku 1588 a autorem byl slavný přírodovědec a lékař Tadeáš Hájek z Hájku. Od počátku 17. století císař Rudolf II. udělil pak plnou svobodu při vaření piva, což mělo za následek rychle rostoucí počet várek a snížení kvality. Po Třicetileté válce trh už zcela ovládly panské pivovary.

Jedním z našich nejvýznamnějších reformátorů pivovarnictví se stal František Ondřej Poupě, který žil ve druhé polovině 18. století. Ve svém odborném díle O umění vařit pivo popsal základní postupy při výrobě. Tento autor řady nových zařízení pro výrobu sladu a piva se velmi stavěl proti přidávání koření do piva a požadoval používání výhradně ječného sladu. V Brně založil pivovarskou školu, dle všeho první svého druhu v Evropě.

V roce 1845 se prudce zvedla cena chmele, což se odrazilo v klesající kvalitě nápoje. Docházelo k opouštění svrchního kvašení a k rozmachu moderních pivovarů. Svrchně kvašená piva se u nás zcela přestala vařit roku 1884. Souviselo to s lepší dostupností chlazení nutného při výrobě spodně kvašeného piva. Využívalo se ledu z rybníků a řek, v zimních měsících řezaného a dopravovaného do ledáren, odkud byl dále distribuován po zbytek roku.

Další významnou postavou oboru se stal profesor chemie pražské techniky Karel Napoleon Balling (zemřel roku 1886). Stanovil vzorec výpočtu koncentrace původní mladiny a svými poznatky o kvašení významně ovlivnil pivovarnictví. Dokonce předběhl dobu, zabýval se přípravou chmelových extraktů.

Druhá polovina 19. století už znamenala jednoznačný příklon k velkovýrobě a české země v rámci Rakousko-Uherska se staly nejvýznamnější pivovarskou a sladovnickou oblastí. V této době se také začalo pivo stáčet do skleněných lahví a roku 1890 se objevila první pivní etiketa. Počátek 20. století přinesl tvrdou konkurenci a objevilo se zavazování hostinských k odběru piva konkrétního pivovaru řadou výhod. Rozmach průmyslové výroby zapříčinil postupné ubývání počtu malých pivovarů. V rámci minulého století k velkému úpadku kvality piva došlo za obou světových válek. Komunistický režim pak dlouhá desetiletí zcela zakonzervoval výrobu. A bohužel spoluvytvářel povědomí a obraz jako podřadného nápoje všech lidových vrstev. Nabídka různých pivních druhů prakticky neexistovala. Za čtyřicet let trvání režimu byly postaveny jen pivovar Radegast v Nošovicích a dnes již nefungující pivovar v Mostě.

Po roce 1989 zaniklo několik pivovarů, velké světové společnosti nakoupily po privatizaci řadu našich pivovarů a postupně provedly velkou modernizaci výroby. Největší a nejpříjemnější změnou se nepochybně stal rozmach malých pivovarů, které skvěle svou pestrostí doplňují základní nabídku těch velkých. V roce 2017 se počet funkčních pivovarů dostal přes čtyři stovky a stále roste.

Princip výroby piva je prakticky stále stejný, pouze dochází ke zdokonalování známé technologie. V současnosti je pivo nejprodávanějším slabě alkoholickým nápojem na světě.