Za pandemie otevřeli na Vlašimsku minipivovar. Aby pivo dostali k lidem, koupili manželé pojízdný výčep

„My jsme si nejdřív mysleli, že to bude všechno úplně v pořádku, ale jakmile nahlásili první vlnu korony, tak naši dělníci odjeli domů, protože se báli, až už je doteď nikdo nepustil zpátky. Stavba se strašně zpomalila. Hledali jsme subdodávky. Měli jsme jich celkem devět. Někdy firmy ani nenastoupily, někdy zmizely po hodině. Nejdéle vydržely tři dny. Bylo to naprosto zoufalé,“ popisuje původním povoláním advokátka Anna van der Weerden, jaké problémy způsobila pandemie jejich budovanému minipivovaru.

Pivovar založila s manželem, Nizozemcem Martijnem v Němčicích na Vlašimsku. V plánu ho měli otevřít v květnu, aby si během léta získali zákazníky. Místo toho jim mohli první pivo nabídnout až po prázdninách.

„Lidé si cestu našli a máme pořád plno a asi nejúžasnější pro nás kromě té zpětné vazby je i to, že jsou všichni hosté strašně tolerantní k tomu, že je to pořád stavba. Každý chápe, že je korona, nejsou dělníci, tak se to dodělává pomaleji.“

Na dvoře pivovaru leží velká hromada kamení a suti. Kolem ní jsou rozestavěné masivní dřevěné stoly s lavicemi pro hosty. V rohu dvora hned za branou stojí výčep, gril a stroj na zmrzlinu. Vesnickou atmosféru dotváří všudypřítomné štěkání psů v okolí.

Annin manžel Martijn mě ale už vede do útrob pivovaru v přízemí jedné z budov, kde se nachází varna, spilka a tanky na zrání piva. Žádný ležák ale nemám čekat.

„S českým ležákem bych byl pětistý na trhu. Navíc bych byl ovlivněn tím, že jsem Nizozemec. Ale hlavně nemám k ležáku příběh pro naše zákazníky, protože nejsem odsud. Místo něj vaříme belgická piva a holandské pivo, které se v mé vlasti dělalo v minulosti. Dneska už ho málokdo zná, a pokud ho zná, tak si ho nedá, protože už ho nikdo nedělá. Jen my a je jedno, že ho vaříme v Česku,“ říká Martijn.

Pojízdný výčep

„Pivovar měl akci v Humpolci na náměstí. Paní nám nabídla tuto možnost, že mají grilovací akci. Krásně se to skloubilo s počasím, tak jsme to využili a jsme tady,“ přiblížil jeden z hostů pan Slamák, co ho s partou kamarádů v cyklistických dresech přivedlo do němčického pivovaru. Návštěvu a ochutnání zdejšího piva spojili právě s cyklovýletem po okolí.

Kromě nabídky piva přímo v pivovaru sází podnik manželů van der Weerdenových na oslovování zákazníků na trzích a náměstích, jako bylo to v Humpolci. K této strategii je přivedla také pandemie koronaviru.

„Objevili jsme, že je na trhu k prodeji pojízdný výčep od jednoho pivovaru a že jsou v republice jen tři. Byť jsme s tím ve finančním plánu nepočítali, tak jsme ho koupili a řekli jsme si, že i když přijde druhá vlna, že aspoň použijeme ten pojízdný výčep a budeme jezdit za lidmi, aby nás to posunulo někam dál,“ říká Anna.

„Krize nám ukázala, že musíme naše pivo dostat k lidem, když oni nemohou k nám. Pomáhají nám také sociální sítě. Můžeme dát lidem vědět, kde nás najdou a co vezeme. A Češi mají pivo stále rádi. To se nezměnilo. Takže to docela funguje,“ doplnil svou manželku Martijn, který se z původní profese počítačového experta přeškolil na sládka a místo programování se teď věnuje vaření belgického a holandského piva v Česku.

Že koronakrize přinesla řemeslným pivovarům kromě problémů i nové impulzy a příležitosti, potvrzuje také prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň.

„Minipivovary si uvědomily, že mít jenom jednu odbytovou cestu je velmi nebezpečné a byly nuceny během týdne nebo 14 dnů najít nové odbyty, nové cesty, jak to pivo k lidem dostat. Různé prodeje přes internet a podobně. Funguje to dál a běží to dál,“ uvádí Šuráň.

„Pro minipivovary dokonce může ta korona znamenat i vzpruhu, stejně jako tomu bylo za finanční krize v roce 2009. Právě v tom roce 2009 u nás začal být boom minipivovarů extrémně vysoký,“ připomíná odborník na minipivovary z České zemědělské univerzity Tomáš Maier.

Více o tom, jak na malé pivovary u nás i v Evropě dopadla koronakrize a jak se s ní vyrovnaly a obecně o fenoménu řemeslných pivovarů, uslyšíte v neděli v pořadu Evropa Plus po půl páté odpoledne.