Čelíte vyhoření, pořiďte si pivovar, radí jeden z majitelů Pivovaru Bubeneč
Nechal se zlákat, poslal peníze do projektu, který byl teprve na půli cesty, pak se nestačil divit. Jak se po všech těch peripetiích daří Pivovaru Bubeneč?
Nejlepší lék na vyhoření je dělat věci, které člověka baví. Tahle s nadsázkou lze začít příběh, který vypráví Ondřej Hlaváček, provozovatel minipivovaru v Bubenči, tedy Pivovaru Bubeneč.
Ondřej Hlaváček je profesí projektant, jeho firma TechOrg se zabývá projektováním technických zařízení budov. Podniká v tomto oboru už dlouhá léta a před pár roky pocítil, že ho práce nenaplňuje, spíš vyčerpává. Přišlo klasické pomalé vyhoření. Náhoda tomu chtěla a on dostal šanci okusit úplně jiný obor. Jeli jsme s obchodním partnerem z jednání a já jsem byl v takovém vyhořelém stavu. Říkal jsem mu, že už mě nebaví ta práce, co dělám. Nabídl mi, ať si koupím procenta v pivovaru, jako si koupil on. Bohužel jsem do toho bez jakéhokoli rozmyslu skočil a koupil jsem 4 procenta,
popisuje svou prvotní minipivovarskou zkušenost Ondřej Hlaváček.
Všechno to vypadalo skoro pohádkově. Minipivovarům se daří, Praha 6 Bubeneč se zdá být jako skvělé místo, lokalita nádherná. Nadšení však vystřídalo tvrdé vystřízlivění. A to doslova. Pivovar jako takový v té době totiž ještě vůbec neexistoval. Původně tam byla pivotéka, která vedle sebe měla prostory, co by se daly využít. Jenže na jejich využití nebyly peníze. Parta, která celý projekt vymyslela, hledala investory, kteří by ten skvělý nápad v podobě minipivovaru zaplatili. Šlo o dva chlápky, co vlastnili více jak polovinu, k tomu našli asi 14 lidí, kteří se nechali přesvědčit, že je to skvělý nápad a nalili do toho peníze. Když jsme do toho vstupovali, byla jen nájemní smlouva na prostor a objednaná technologie. Všichni akcionáři jsou inženýři, projektanti, vrcholoví manažeři, já dělám projektování vzduchotechniky. Všichni jsme inteligentní lidé. Doteď nechápu, jak na to všichni mohli přistoupit, ale stalo se,
vypráví Ondřej.
Později dokonce jeden z původních majitelů z pivovaru odešel a Ondřej Hlaváček se nechal přesvědčit, aby si koupil jeho podíl. Takže jsem z toho nic koupil za velké peníze další nic. Ze čtyřprocentního majitele jsem se tak stal největším podílníkem a zjistil jsem, že jsme finanční idiot,
dodává s úsměvem.
Největším motivátorem byla a je chuť piva
V tu dobu pivovar fungoval jako tzv. létající, tedy vařil pivo v cizích pivovarech. Což je ale dost neekonomické. Stále se čekalo, až se pro vaření piva připraví prostory v Bubenči. Když se čekání zdálo být nekonečné, začal se Ondřej víc zajímat o to, jak to vlastně funguje, respektive nefunguje. Pochopil jsem záhy, že se tam nic neděje, nikam se to neposouvá. My posíláme peníze, ale ony se vždycky někde rozkutálely,
říká. Když si pak převzal veškerou dokumentaci, aby zjistil všechny podrobnosti, spadla mu brada. Odhalil totiž, že prodělávají mnohem víc, než je jim přiznáno v měsíčních reportech, které dostávali. Jako největší spolumajitel toho nepořádku jsem si řekl, že je na čase do toho pořádně šlápnout,
říká Ondřej.
Největším motivátorem proto, aby se pivovar posunul dál, byla chuť piva. Jak říká Ondřej Hlaváček, jestli má celý ten pofidérní obchod něco pozitivního, je to sládek, který je v pivovaru od samého začátku a na kterého nedá dopustit. Podle něj je chuť piva právě to, v co věří a co si zamiloval. Když jsem to pivo poprvé ochutnal, tak jsem byl nadšený. Nechal jsem se nalákat na ten produkt,
popisuje Ondřej.
Pivo dělá přístup sládka a poctivá práce
Receptura podle jeho slov není jako taková úplně důležitá. To, jak se vaří pivo, si člověk může najít třeba na internetu, Největší podíl na chuti piva má technologický postup. Celé je to docela alchymie, vaření piva probíhá za přesně stanovených teplot, je to o tom, že ten sládek ví, co má dělat, a dělá to svědomitě. Stačí, že se zanesou bakterie do té technologie, a hned se to odrazí na chuti. A když chcete být perfektní, tak se to musí dělat poctivě a na maximum.
vysvětluje Ondřej Hlaváček.
Pivovar Bubeneč je spojen s výčepem a restaurací, bez které by to podle Ondřeje nešlo. Zkoušeli jsme to bez kuchyně, ale to se neosvědčilo. K dobrému pivu patří dobré jídlo a já můžu s hrdostí říct, že mi nabízíme obojí. A lidé si to chválí,
dodává.
Největším kamenem úrazu jsou lidi
Co však za pochvalu příliš nestojí, je proces hledání lidí na plac. Situace na trhu práce je stále tristní a nedostatek lidí pociťuje právě nejvíc gastronomie. Pro Ondřeje Hlaváčka to ale na druhou stranu přineslo taky jedno pozitivní prozření. V tom jsme si uvědomil, že vůbec nevím, co v té své původní firmě mám. U nás je to tak, že člověk napíše, přijde, dáte si pohovor a buď zůstane, nebo ne. V tomhle oboru se na inzerát ozve 10 lidí. Domluvíte se na termínech pohovorů, z těch deseti přijdou maximálně dva. Většinou se ten zbytek ani neomluví. Nakonec jsem měl ale štěstí a narazil na skvělého člověka, to je náš provozní. Od té doby jsem si řekl, že všechny ty peripetie přežiju,
říká Ondřej Hlaváček.
EET není problém, právě naopak
Evidence tržeb dopadla na Pivovar Bubeneč hned v první vlně. Podle Ondřeje Hlaváčka to ale problémy nepřináší, dle jeho názoru spíše naopak. Stejně tak vidí jako správný krok zákaz kouření v restauracích. Myslím si, že evidence tržeb narovnává poměry v podnikání a v souvislosti s tím zlepšuje kvalitu služeb. Jako příklad uvedu sebe ve firmě TechOrg, kde musím přiznávat veškeré příjmy, zatímco hostinský přiznával třeba jen desetinu. Stejně tak kvituji zákaz kouření. A to z jednoduchého důchodu, po skvěle stráveném čase v pivovaru na dobrém jídle a fantastickém pivě nezapácháte kouřem,
říká Ondřej Hlaváček.
Bez propagace by to nešlo, lidem se musí dobré věci podsouvat
Velmi svědomitě se v Pivovaru Bubeneč věnují propagaci, jsou si totiž vědomi, že bez ní by to nešlo. Z velké části využívají sociální sítě jako Facebook, Instagram, ale i webové stránky. Máme na to jednoho člověka, který vše obstarává. Je to jeden z investorů. markeťačka, která tomu všemu moc dobře rozumí a dělá to skvěle,
říká Ondřej Hlaváček. Pivovar Bubeneč se prezentuje taky na trzích, nejčastěji na farmářských trzích na Kulaťáku v Praze 6, ale také například na Náplavce na Smíchově v Praze. Do jiných restaurací zatím své produkty nenabízíme, s výjimkou jednoho podniku. Prodáváme pivo do Dim sum spotu, což je fastfood s asijskými knedlíčky, mají ho mladí kluci, kteří to s tím pivem hezky spojili. Sami si nás našli a oslovili. Protože mi byl jejich koncept sympatický, tak jsme na to kývli,
vypráví Ondřej.
Další skvělou možností, jak se zviditelnit, jsou různé pivní soutěže. Přihlašujeme se sami, ale většinou nás organizátoři oslovují. Chodíme zpravidla jen do těch soutěží, které jsou založeny na hodnocení anonymních vzorků,
říká Ondřej. Pivovar Bubeneč získal první místo v soutěži pražských minipivovarů, a to ocenění za nejlepší Ležák Prahy roku 2018. V druhé soutěži, kde byla i zahraniční porota, jsme se v konkurenci téměř 200 pivovarů dostali do prvních 27 nejlepších. A tady se utkávají téměř všechny pivovary, kromě těch největších,
uzavírá s hrdostí Ondřej Hlaváček.
Zdroj: https://www.podnikatel.cz/ | Autor: Karel Choc| Foto: Internet Info, podle licence: Rights Managed
