Popularita českého piva v zahraničí roste, dáte si ho v Jižní Koreji nebo na Kubě. Sládci ale pivovarům chybí

„Tady mám vyhazování mláta,“ říká Radiožurnálu sládek Ladislav Veselý. Pivo vařil po celém světě. Českou stopu se ale snažil dodržovat i za hranicemi – při výrobě používal tuzemské suroviny.

„Když jsem vařil v cizině, tak jsem se opravdu snažil dostat suroviny z Čech. Vařit plzeňský typ piva ze sušených kvasnic není úplně nejlepší. Když jsem byl v Japonsku, tak jsem si nechal dovážet kvasnice lisované z Výzkumného ústavu pivovarského,“ popisuje.

České pivo totiž u zahraničních konzumentů boduje. Jeho obliba skokově roste například v Jižní Koreji. Za posledních pět let se vývoz do země více než zpětinásobil.

„České pivo má v zahraničí velmi dobrý zvuk. Pivovary vidí, že v Česku už nahoru ta čísla nepůjdou, takže se snaží hledat různá zahraniční teritoria,“ říká výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven Martina Ferencová. „A loví ve vodách i vzdálenějších – minulý rok jsme dokonce zaznamenali, že jsme měli pivo i na Antarktidě.“

Chybí sládci

Problém je ale podle ní se sládky, kteří na trhu chybí. „Situace je taková, že každý týden nám vznikne jeden nový minipivovar a plus je ještě 30 velkých pivovarů. Odborníci jsou potřeba, a co se týče sládků, tak nejsou. Ta práce je náročná a je hodně o manuální zručnosti a učňovské obory v dnešní době úplně netáhnou,“ dodává.

Třeba na Střední průmyslové škole potravinářských technologií v Praze letos pivovarský obor začalo studovat 45 nových studentů. Podle ředitele Milana Chmelaře se stále víc projevuje konkurenční boj pivovarů o budoucí technology výroby.

„V každém případě by bylo potřeba žáků oboru pivovarnictví daleko více. Je to boj o lidskou sílu. Pivovary vědí, že když s námi budou spolupracovat, tak si tam můžou vytipovat nějakého žáka a navázat s ním spolupráci,“ říká Chmelař.

„Může to být jak v rámci konkurenčního boje, tak i samozřejmě na ty studenty působí. I nám dávají různé nabídky inzerátů pro žáky, že hledají na tu a tu pozici,“ popisuje.

To nakonec potvrzuje i pivovar Samson, který si studenty přímo vyhledává. Podle generálního ředitele firmy Daniela Dřevikovského se pak řada absolventů po studiích plynule zařazuje do pracovního procesu.

„Snažíme si vychovávat vlastní lidi, vždycky dáváme možnost těm mladým. Nabízíme i praxe studentům u nás v pivovaru – třeba v laboratoři nebo ve výrobě. Oni se nám můžou vrátit třeba i za několik let. Třeba teď jsme uspěli v laboratoři a tam se nám vrátili,“ popisuje Dřevikovský.

Každý týden nový pivovar

Větší problém sehnat vyškoleného sládka mají hlavně minipivovary. Těch stále přibývá – v průměru tempem jeden pivovar za týden. Výjimkou tak nejsou případy, kdy sládek vaří pivo pro více pivovarů najednou. Situaci s nedostatkem sládků pomáhají řešit i rekvalifikační kurzy, o které je v Česku stále větší zájem.

Třeba Pavel Palouš vaří pivo v pražském minipivovaru Cobolis. Sám proškolil hned několik lidí. „Prošlo nám asi 100 lidí kurzem. A dneska je to asi 20 pivovarů, které vznikly z našich absolventů a ten zájem je obrovskej, ale není to jen v Čechách,“ říká.

Zájem roste také o kurzy čepování piva. Podle obchodního sládka Plzeňského Prazdroje Martina Hložka se hospodští zajímají nejenom o to, jak pivo uvařit, ale taky o to, jak ho servírovat nebo uchovávat.

„Máme velká tréninková centra po celé republice, kam několikrát měsíčně chodí desítky majitelů, výčepních a tam se jim právě snažíme vysvětlovat, jak na to,“ přibližuje Hložek.

„Snažíme se s partou kolegů, aby se o to pivo dokázali postarat. Pivo je potravina, která je náchylná na neopatrné zacházení. To znamená skladovací podmínky, čistota skla, styl čepování,“ dodává.

Hospodští přesto bojují s odlivem konzumentů. Spíš než čepovanému pivu totiž Češi dávají přednost tomu lahvovému. Více než 60 procent piva se v Česku vypije v plechovkách, lahvích a plastu.