Z „ajťáka“ sládkem? Milan (35) ve sklepě na Andělu vybudoval osobitý minipivovar, vaří pivo s kolagenem

Na samém počátku stál v samotném srdci Smíchova jednou jeden dům. Zpustlý dům, jehož správou byl pověřen Milan Rejholec (35). Když se do něj po rekonstrukci nastěhovali první obyvatelé, jediné, co zbývalo prázdné, byly sklepní prostory, do nichž se dříve ukládalo uhlí. Ty zely prázdnotou přibližně šest let, než se k Milanovi přiloudil „vymodlený“ nápad. „I když původně to bylo spíše z legrace,“ připouští dnes.


Jednoho dne se na něj totiž obrátila jedna firma, která hodlala ve sklepení zřídit pivovar. Ten nápad Milana zaujal. „Nakonec z toho sice sešlo, ale mne to ponoukalo k tomu, abych se tou myšlenkou zabýval dále. Tak jsme se sešli s přáteli, kde jinde než u piva, a začali jsme se předhánět v nápadech.“ Jeden střídal druhý a rázem tak Andělský pivovar začínal dostávat konkrétní obrysy.

Pivo dělá krásná těla

První pivo zde vzniklo v listopadu loňského roku, pivovar se veřejnosti otevřel v lednu tohoto roku. Chvíli trvalo, než si Milan se svým sládkem Adamem Roudnickým usmysleli, které druhy zde budou vařit a nabízet. Jelikož se chtěli odlišit od ostatních, vsadili na trochu exotiky.

„Původně jsme tu chtěli mít dvě základní piva – svrchně kvašenou hořkou IPU, jak se říká »pro chlapáky«. A za druhé jsme chtěli oslovit i dámy, proto jsme vytvořili tmavou karamelovou kolagenovou třináctku, která je sladší,“ říká. „Ale kupodivu i páni ji pijí rádi,“ dodává se smíchem.

Při výrobě kolagenové třináctky vycházel z hesla „pivo dělá krásná těla“, jeho chuť mu pomáhala pilovat i manželka. „On sám o sobě ten kolagen chuť nemá, je navíc poloprůhledný, takže ani co do barvy není moc znát. Ale je to taková zvláštnost. Do dnešního dne jsem i po zevrubném pátrání nenarazil na žádný jiný pivovar na světě, který by vařil pivo s přídavkem kolagenu (jedná se o bílkovinu důležitou pro zdraví kloubů, svalů, cév i kůže – pozn. redakce). Možná proto, že je dost drahý na pořízení, takže se to pak samozřejmě odráží i na ceně piva.“

A aby nezůstalo jen u jednoho zajímavého piva, dalším kouskem na čepu je pivo s citronovou trávou, které se sice v Andělském pivovaru nevaří, ale vytváří jej jeho sládek. Akorát ve svém vlastním létajícím pivovaru Skylon. „Mne osobně hodně chutná. Myslím, že by se s tím dala udělat díra do světa,“ přikyvuje Milan.

Srdce pivovaru na odiv světu

Jen výrobou piva by se však nápaditě vybavený i situovaný pivovar neuživil. Jeho součástí, tak jako v mnoha jiných případech, je proto restaurace, která se s pivovarem veskrze prolíná. Ve spoustě pokrmů je totiž nezbytnou součástí právě zdejší pivo. Například v cibulačce, v bulkách od hamburgerů je zbylé mláto, guláš je na pivu dušený.

„Bez restaurace by nedávalo smysl vařit v takto drahých prostorách. Jsme v centru Prahy. Neuživili bychom se. Je to harmonie, která funguje dohromady,“ myslí si Milan. Ten přesto dbal na to, aby když člověk zavítá dovnitř, rozpoznal hned, že se nenachází v jen tak ledajaké restauraci. „Nechal jsem zřídit varnu rovnou u dveří, prakticky ve výloze, takže návštěvník hned při vstupu uvidí srdce celého pivovaru,“ uvádí.

Rozpaky nad pojmenováním

Milan se pak dále staral zejména o design a výbavu celého pivovaru s pivnicí. Ten je vesměs celý, krom varny, situován pod zem do bývalého skladu na uhlí. Na něm je pozoruhodné to, že jeho zdivo tvoří fragmenty původních městských hradeb. Nad sklepením v pozdějších letech fungovala lékárna.

Vrásky však Milanovi dělalo pojmenování pivovaru. „Varianta Andělský pivovar byla jednou z pěti,“ připouští. „Byla možnost, že bychom se jmenovali například podle ulice, ve které ležíme, což je Lidická. Jenomže při představě toho, že bychom zde vařili pivní ležáky, obávali jsme se, aby to neznělo nevhodně, aby to lidi neodradilo ve snaze o trapný humor,“ uvádí Milan paralelu s nacisty vypálenými vesnicemi. Tak bylo rozhodnuto o Andělském pivovaru. A zdaleka ne jen proto, že stojí poblíž Anděla. „Z hlediska abecedního seznamu pivovarů jsme díky tomu na prvním místě,“ směje se.

Z ajťáka  domácím „štamgastem“

Milan původně vystudoval IT a marketing. Během let studií určitě nepomýšlel na to, že jednou bude vést vlastní pivovárek, byť rozlohou jeden z nejmenších, v čemž si ovšem libuje. „Jsme tak malí, že nemůže nikdo konkurovat nám, ani my nikomu,“ připouští. Rád by si jednoho dne navařil vlastní pivo podle své receptury. Prozatím v této činnosti plně důvěřuje svému sládkovi, od kterého se s pokorou učí.

„I jsem si zkoušel uvařit pivo v takovém tom domácím pivovaru. A i když bych je nerad jakkoliv dehonestoval, oproti profesionální výrobě to není ono,“ krčí Milan rameny. „Naopak když sládka pozoruji den co den, vidím, jak je to stále těžší a těžší. Zpočátku se to nemusí zdát složité, ale je to dřina, která vyžaduje nadání, aby nejen vzniklo kvalitní pivo, ale aby stejně jako napoprvé chutnalo i třeba po půl roce.“ Dnes Milan žije poblíž Anděla, v pivovaru tráví čas takřka každodenně. „Už to tu vnímám jako svůj domov,“ uzavírá.

Zdroj: https://www.blesk.cz/ | Autor: David Zima | Foto: Michal Protivanský

Nejlepší čas strávený se sklenkou piva je samozřejmě - české online casino

Strávit čas s přáteli hraním vzrušující hry!